Deuteronomium 2

¹Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas,

²Až mi řekl Hospodin takto:

³Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.

⁴A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,

⁵Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.

⁶Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.

⁷Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.

⁸A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.

⁹I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.

¹⁰(Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.

¹¹Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim.

¹²V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)

¹³Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.

¹⁴Času pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.

¹⁵Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich.

¹⁶I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu,

¹⁷Že mluvil Hospodin ke mně, řka:

¹⁸Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,

¹⁹A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství.

²⁰(I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammonitští říkali Zamzomim,

²¹Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich,

²²Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne.

²³Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)

²⁴Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu.

²⁵Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé.

²⁶I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka:

²⁷Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.

²⁸Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,

²⁹Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

³⁰Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.

³¹(Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.)

³²A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.

³³I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.

³⁴Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.

³⁵Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli.

³⁶Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš.

³⁷Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš.

Deuteronomium 2

¹Pak ⌈jsme se vydali na cestu⌉ a vyrazili jsme do pustiny směrem k Rákosovému moři, jak mi řekl Hospodin, a obcházeli jsme po mnoho dní pohoří Seír.

²Tu mi Hospodin řekl:

³Už dost dlouho jste obcházeli toto pohoří. Vydejte se na sever.

⁴A lidu přikaž: Budete procházet územím svých ⌈bratrů, synů Ezauových,⌉ sídlících v Seíru. Bojí se vás, tak se mějte velmi na pozoru.

⁵⌈Nepouštějte se s nimi do boje,⌉ protože vám z jejich země nedám ani stopu, neboť pohoří Seír jsem dal do vlastnictví Ezauovi.

⁶Jídlo od nich získávejte za stříbro, ⌈abyste se mohli najíst,⌉ a také vodu si od nich opatřujte za stříbro, abyste se mohli napít.

⁷Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehnal ⌈při všem⌉ díle tvých rukou. ⌈Zná tvou cestu⌉ touto velkou pustinou. Těchto čtyřicet let byl ⌈Hospodin, tvůj Bůh, s tebou,⌉ a ⌈neměl jsi v ničem nedostatek.⌉

⁸Tak jsme šli dál od svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru, ⌈cestou přes Arabu,⌉ Élat a Esjón–geber. Pak jsme se obrátili a ⌈šli jsme směrem k⌉ moábské pustině.

⁹Tu mi Hospodin řekl: Nenapadej Moábce a nepouštěj se s nimi do boje, protože z jejich země ti nedám nic do vlastnictví, neboť Ar jsem dal do vlastnictví ⌈synům Lotovým.⌉

¹⁰(Předtím v něm sídlili Emejci, velký a početný lid, vysoký jako Anákovci;

¹¹byli také považováni za Refájce jako Anákovci, ale Moábci je nazývali Emejci.

¹²V Seíru předtím sídlili Chorejci. Ale synové Ezauovi je vypudili, vyhladili je před sebou a sídlili tam místo nich, stejně jako to udělali Izraelci se zemí svého vlastnictví, kterou jim Hospodin dal.)

¹³Nyní vstaňte a přejděte potok Zered. Tak jsme přešli potok Zered.

¹⁴Doba, po kterou jsme šli z Kádeš–barneje, než jsme přešli potok Zered, byla třicet osm let, dokud nebyla z tábora zcela vyhlazena celá generace bojovníků, tak jak jim Hospodin přísahal.

¹⁵Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni.

¹⁶I stalo se, když vymřeli všichni ti bojovníci z lidu,

¹⁷že ke mně Hospodin promluvil:

¹⁸Dnes ⌈procházíš územím⌉ Moábu, územím Aru.

¹⁹Až se přiblížíš k synům Amónovým, nenapadej je, nepouštěj se s nimi do boje, protože ze země synů Amónových ti nedám nic do vlastnictví, neboť jsem ji dal do vlastnictví synům Lotovým.

²⁰(Také ta byla považována za zemi Refájců. Předtím v ní sídlili Refájci. Amónci je nazývali Zamzumci.

²¹Byl to velký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Ale Hospodin je před nimi vyhladil, takže je vypudili a sídlili tam místo nich,

²²stejně jako to udělal pro syny Ezauovy, sídlící v Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vypudili a sídlili tam místo nich až dodnes.

²³Avíjce sídlící ve dvorcích až po Gazu vyhladili Kaftórci, kteří vyšli z Kaftóru, a sídlili místo nich.)

²⁴Vstaňte, vyrazte a přejděte potok Arnón. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky Emorejce Síchona, krále Chešbónu, i jeho zemi. Začni ji obsazovat a pusť se s ním do boje.

²⁵Dnes začnu dávat ⌈strach a bázeň z tebe⌉ na národy pod celým nebem. Když uslyší ⌈zprávu o tobě,⌉ budou se před tebou třást a svíjet bolestí.

²⁶Nato jsem poslal z pustiny Kedemótu posly k chešbónskému králi Síchonovi s ⌈úmluvou o pokoji:⌉

²⁷Chci projít tvou zemí, půjdu ⌈přímo po cestě,⌉ neodbočím napravo ani nalevo.

²⁸Budeš mi prodávat jídlo za stříbro, abych se mohl najíst, i vodu mi budeš dávat za stříbro, abych se mohl napít. Jenom chci pěšky projít --

²⁹(stejně tak vůči mně jednali synové Ezauovi sídlící v Seíru a Moábci sídlící v Aru) -- dokud nepřejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.

³⁰Chešbónský král Síchon nás však nechtěl nechat projít ⌈jeho zemí,⌉ protože Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a upevnil jeho srdce, aby ho vydal do tvé ruky, jak je tomu dnes.

³¹Hospodin mi řekl: Pohleď, začal jsem ti dávat Síchona a jeho zemi. Začni obsazovat ⌈jeho zemi a získej ji do vlastnictví.⌉

³²Když Síchon ⌈se vším svým lidem⌉ vytáhl proti nám do boje k Jahasu,

³³Hospodin, náš Bůh, nám ho vydal a pobili jsme jej i jeho syny i všechen jeho lid.

³⁴V té době jsme dobyli všechna jeho města a každé město jsme zasvětili zkáze, muže, ženy i malé děti. Nenechali jsme nikoho přežít.

³⁵Jenom dobytek jsme zabrali pro sebe a kořist z měst, která jsme dobyli.

³⁶Od Aróeru, který je na ⌈břehu potoka⌉ Arnónu, města, které je v údolí, až po Gileád, nebylo město, které by před námi bylo v bezpečí; vše nám Hospodin, náš Bůh, vydal.

³⁷Pouze k zemi synů Amónových ses nepřiblížil, na celou stranu potoka Jaboku ani k městům v pohoří; vše, jak přikázal Hospodin, náš Bůh.