Deuteronomium 17

¹Nebudeš obětovati Hospodinu Bohu svému vola aneb dobytčete, na němž by vada byla, aneb jakákoli věc zlá, nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému.

²Bude-li nalezen u prostřed tebe v některém městě tvém, kteráž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, muž aneb žena, ješto by se dopouštěl zlého před očima Hospodina Boha tvého, přestupuje smlouvu jeho,

³A odejda, sloužil by bohům cizím, a klaněl by se jim, buď slunci neb měsíci, aneb kterému rytířstvu nebeskému, čehož jsem nepřikázal,

⁴A bylo by povědíno tobě, a slyšel bys o tom, tedy vyptáš se pilně na to, a jestliže bude pravda a věc jistá, že by se stala taková ohavnost v Izraeli:

⁵Bez lítosti vyvedeš muže toho aneb ženu tu, kteříž to zlé páchali, k branám svým, muže toho aneb ženu, a kamením je uházíš, ať zemrou.

⁶V ústech dvou aneb tří svědků zabit bude ten, kdož umříti má, nebudeť pak zabit podlé vyznání svědka jednoho.

⁷Ruka svědků nejprv bude proti němu k zabití jeho, a potom ruce všeho lidu, a tak odejmeš zlé z prostředku svého.

⁸Bylo-li by při soudu něco nesnadného, mezi krví a krví, mezi pří a pří, mezi ranou a ranou, v jakékoli rozepři v branách tvých, tedy vstana, půjdeš k místu, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj,

⁹A přijdeš k kněžím Levítského pokolení aneb k soudci, kterýž by tehdáž byl, i budeš se jich ptáti, a oznámíť výpověd soudu.

¹⁰Učiníš tedy vedlé naučení, kteréž by vynesli z místa toho, kteréž by vyvolil Hospodin, a hleď, abys všecko, čemuž by tě učili, tak vykonal.

¹¹Podlé vyrčení zákona, kterémuž by tě naučili, a podlé rozsudku, kterýžť by vypověděli, učiníš; neuchýlíš se od slova sobě oznámeného ani na pravo ani na levo.

¹²Jestliže by pak kdo v zpouru se vydal, tak že by neposlechl kněze postaveného tam k službě před Hospodinem Bohem tvým, aneb soudce, tedy ať umře člověk ten, a odejmeš zlé z Izraele,

¹³Aby všecken lid uslyšíce, báli se, a více v zpouru se nevydávali.

¹⁴Když vejdeš do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, abys ji dědičně obdržel, a budeš v ní bydliti, a řekneš: Ustanovím nad sebou krále, jako i jiní národové mají, kteříž jsou vůkol mne:

¹⁵Toho toliko ustanovíš nad sebou krále, kteréhož by vyvolil Hospodin Bůh tvůj. Z prostředku bratří svých ustanovíš nad sebou krále; nebudeš moci ustanoviti nad sebou člověka cizozemce, kterýž by nebyl bratr tvůj.

¹⁶A však ať nemívá mnoho koňů, a ať neobrací zase lidu do Egypta, z příčiny rozmnožení koňů, zvláště poněvadž Hospodin vám řekl: Nevracujte se zase cestou touto více.

¹⁷Nebudeť také míti mnoho žen, aby se neodvrátilo srdce jeho; stříbra také aneb zlata ať sobě příliš nerozmnožuje.

¹⁸Když pak dosedne na stolici království svého, vypíše sobě připomenutý zákon tento do knihy z té, kteráž bude před oblíčejem kněží Levítských.

¹⁹A bude jej míti při sobě, a čísti jej bude po všecky dny života svého, aby se naučil báti Hospodina Boha svého, a aby ostříhal všech slov zákona tohoto i ustanovení těch, a činil je,

²⁰Aby nepozdvihlo se srdce jeho nad bratří jeho, a neuchýlilo se od přikázaní na pravo aneb na levo, aby dlouho živ byl v království svém, on i synové jeho u prostřed Izraele.

Deuteronomium 17

¹Neobětuj Hospodinu, svému Bohu, býka ani ovci, na kterých je vada, cokoliv špatného, protože je to pro Hospodina, tvého Boha, ohavností.

²Jestliže by se ve tvém středu, v některé z tvých bran, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, našel muž či žena, kteří by spáchali to, co je zlé v očích Hospodina, tvého Boha, přestoupili by jeho smlouvu,

³šli a sloužili jiným bohům, klaněli se jim, před sluncem či měsícem či celým nebeským zástupem, což jsem nepřikázal,

⁴a pokud by ti to bylo oznámeno anebo by ses o tom doslechl, dobře to vyšetři. Jestliže by to byla pravda, jistá věc, a v Izraeli byla spáchána tato ohavnost,

⁵vyveď onoho muže nebo onu ženu, kteří spáchali ⌈to zlo,⌉ ke svým branám, muže či ženu, a ukamenuj je, ⌈ať zemřou.⌉

⁶Ten, kdo má zemřít, ať je usmrcen ⌈podle svědectví⌉ dvou nebo tří svědků. Ať není usmrcen podle svědectví jediného svědka.

⁷Ruka svědků ať je proti němu jako první, aby ho usmrtili, a potom ruka všeho lidu. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.

⁸Jestliže by byla záležitost pro tebe příliš nesnadná k rozhodnutí -- ohledně ⌈různých krveprolití,⌉ ⌈různých právních nároků⌉ a ⌈různých ublížení,⌉ ⌈sporných záležitostí⌉ ve tvých branách -- vstaň a vystup na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí,

⁹jdi k lévijským kněžím a k soudci, který bude v oněch dnech, vyptej se jich a oni ti oznámí rozsudek.

¹⁰Pak jednej podle toho, co ti oznámí na tom místě, které Hospodin vyvolí. Zachovávej a plň vše tak, jak tě vyučí.

¹¹Podle poučení, kterým tě vyučí, podle rozsudku, který ti řeknou, jednej. Neodvracej se od toho, co ti oznámí, napravo ani nalevo.

¹²Člověk, který by jednal domýšlivě, a neposlechl kněze, jenž tam stojí a slouží Hospodinu, tvému Bohu, či soudce, takový člověk ať zemře. Tak ⌈vyhlaď zlo z Izraele.⌉

¹³Když o tom všichni lidé uslyší, budou se bát a nebudou již jednat povýšeně.

¹⁴Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, obsadíš ji a usadíš se v ní a řekneš si: Ustanovím si nad sebou krále jako všechny národy, které jsou okolo mě,

¹⁵pak rozhodně ustanov králem nad sebou toho, koho Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí. Ustanov nad sebou krále ze svých bratří. Nesmíš si nad sebou určit cizince, který není tvým bratrem.

¹⁶Jen ať nemá mnoho koní a neposílá lid zpět do Egypta, aby si obstarali mnoho koní. Hospodin vám přece řekl: Již nikdy se nevracejte touto cestou.

¹⁷Ať nemá mnoho žen, aby se neodvrátilo jeho srdce, ani příliš mnoho stříbra a zlata.

¹⁸Až usedne na ⌈svůj královský trůn,⌉ ať ⌈si před lévijskými kněžími napíše⌉ do knihy opis tohoto zákona.

¹⁹Ať je u něj a ať si v něm čte po všechny dny svého života, aby se naučil bát Hospodina, svého Boha, zachovávat všechna slova tohoto zákona a tato ustanovení a plnit je.

²⁰Ať není jeho srdce povýšené nad jeho bratry a ať se neodvrátí od příkazů ⌈napravo ani nalevo,⌉ aby ⌈prodloužil dny nad svým královstvím⌉ uprostřed Izraele on i jeho synové.