Deuteronomium 10

¹Toho času řekl mi Hospodin: Vyhlaď sobě dvě dsky kamenné, podobné prvním, a vstup ke mně na horu, a udělej sobě truhlu dřevěnou.

²I napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil, a vložíš je do té truhly.

³Tedy udělal jsem truhlu z dříví setim, a vyhladiv dvě dsky kamenné, podobné prvním, vstoupil jsem na horu, nesa ty dvě dsky v rukou svých.

⁴I napsal na těch dskách, tak jakž prvé byl napsal, deset slov, kteráž mluvil k vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění onoho, a dal je Hospodin mně.

⁵A obrátiv se, sstoupil jsem s hory té, a vložil jsem ty dsky do truhly, kterouž jsem byl udělal, a byly tam, jakož mi přikázal Hospodin.

⁶Synové pak Izraelští hnuli se z Beerot synů Jakan do Moserah. Tam umřel Aron, a tu jest pochován; i konal úřad kněžský na místě jeho Eleazar, syn jeho.

⁷Odtud táhli do Gadgad, a z Gadgad do Jotbata, do země vod tekutých.

⁸Toho času oddělil Hospodin pokolení Léví, aby nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a aby stáli před Hospodinem k službě jemu, a k dobrořečení ve jménu jeho až do dnešního dne.

⁹Pročež nemělo pokolení Léví dílu a dědictví s bratřími svými, nebo Hospodin jest dědictví jeho, jakož mluvil k němu Hospodin Bůh tvůj.

¹⁰Já pak zůstal jsem na té hoře jako dnů prvních, čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž, a nechtěl shladiti tebe.

¹¹Potom řekl mi Hospodin: Vstaň, jdi, předcházeje lid, aby vešli a vládli zemí, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, že jim ji dám.

¹²Nyní tedy, Izraeli, čeho žádá Hospodin Bůh tvůj od tebe? Jediné abys se bál Hospodina Boha svého, a chodil po všech cestách jeho, a abys miloval ho, a sloužil Hospodinu Bohu svému v celém srdci svém, a ve vší duši své,

¹³Ostříhaje přikázaní Hospodinových a ustanovení jeho, kteráž já přikazuji tobě dnes k tvému dobrému.

¹⁴Aj, Hospodina Boha tvého jest nebe i nebesa nebes, země a všecky věci, kteréž jsou na ní.

¹⁵Však toliko v otcích tvých zalíbilo se Hospodinu, aby je zamiloval, a vyvolil símě jejich po nich, vás totiž ze všech národů, jakož dnes vidíš.

¹⁶Protož obřežtež neobřízku srdce svého, a šíje své nezatvrzujte více.

¹⁷Nebo Hospodin Bůh váš, on jest Bůh bohů, a Pán pánů, Bůh silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž nepřijímá osoby, ani béře darů.

¹⁸Čině soud sirotku a vdově, miluje také příchozího, dávaje mu chléb a oděv.

¹⁹Protož milujte hostě, nebo jste byli hosté v zemi Egyptské.

²⁰Hospodina Boha svého báti se budeš, jemu sloužiti, a jeho se přídržeti, a ve jménu jeho přisahati budeš.

²¹Onť jest chvála tvá, a onť jest Bůh tvůj, kterýž učinil s tebou tyto veliké a hrozné věci, kteréž viděly oči tvé.

²²V sedmdesáti dušech sstoupili otcové tvoji do Egypta, nyní pak rozmnožil tě Hospodin Bůh tvůj, abys byl v množství jako hvězdy nebeské.

Deuteronomium 10

¹V té době mi Hospodin řekl: Vytesej si dvě kamenné desky, stejné jako ty první, a vystup ke mně na horu. Udělej si i dřevěnou truhlu.

²Napíši na ty desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal, a vložíš je do truhly.

³Udělal jsem truhlu z akáciového dřeva a vytesal jsem dvě kamenné desky, stejné jako ty první. Vystoupil jsem na horu a ty dvě desky jsem vzal s sebou.

⁴On napsal na desky stejný ⌈zápis, jako ten první,⌉ Deset slov, která k vám Hospodin na hoře promluvil z ohně v den shromáždění. Pak mi je Hospodin dal.

⁵Vydal jsem se na cestu, sestoupil z hory a vložil jsem desky do truhly, kterou jsem udělal. Zůstaly tam, jak mi přikázal Hospodin.

⁶Synové Izraele vyrazili z Beerót–bene–jaakanu do Mósery. Tam zemřel Áron a byl tam pohřben. Jeho syn Eleazar sloužil jako kněz místo něj.

⁷Odtamtud vyrazili do Gudgódu a z Gudgódu do Jotbaty, do země potoků plných vody.

⁸V té době Hospodin oddělil kmen Léviho, aby nosili ⌈truhlu Hospodinovy smlouvy⌉, stáli před Hospodinem, sloužili mu a žehnali v jeho jménu, jak je tomu až dodnes.

⁹Proto neměl Lévi podíl a dědictví se svými bratry. Hospodin je jeho dědictvím, jak k němu promluvil Hospodin, tvůj Bůh.

¹⁰Já jsem zůstal na hoře jako poprvé čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Hospodin mě vyslyšel také tentokrát. Hospodin tě již nechtěl zničit.

¹¹Hospodin mi řekl: Vstaň, ⌈jdi na odchodu⌉ před lidem. Ať vejdou a obsadí zemi, o které jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám.

¹²Nuže, Izraeli, co od tebe žádá Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší

¹³a zachovával Hospodinovy příkazy a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, aby ti bylo dobře.

¹⁴Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa i nebesa nebes, země i všechno, co je na ní.

¹⁵Avšak jenom k tvým otcům Hospodin přilnul, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo po nich, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dodnes.

¹⁶Obřežte proto předkožku svého srdce a nezatvrzujte již svou šíji.

¹⁷Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bohem bohů a Pánem pánů, Bohem velkým, mocným a hrozným, který ⌈nikomu nestraní⌉ a nepřijímá úplatek,

¹⁸zjednává právo sirotkovi a vdově, miluje příchozího a dává mu pokrm a oděv.

¹⁹Proto milujte příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi.

²⁰Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, k němu přilni a v jeho jménu přísahej.

²¹On je tvá chvála, on je tvým Bohem, který ⌈pro tebe⌉ učinil tyto velké a hrůzu vzbuzující činy, které viděly tvé oči.

²²V sedmdesáti lidech sestoupili tvoji otcové do Egypta, a teď tě Hospodin, tvůj Bůh, ⌈proměnil v takové množství,⌉ jako je hvězd na nebi.