2. Samuelova 9

¹Tedy řekl David: Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu?

²Byl pak služebník domu Saulova, jehož jméno bylo Síba. I zavolali ho k Davidovi. I řekl král jemu: Ty-li jsi Síba? Odpověděl: Jsem služebník tvůj.

³Řekl jemu král: Jest-liž ještě kdo z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství Boží? Odpověděl Síba králi: Ještě jest syn Jonatův chromý na nohy.

⁴I řekl jemu král: Kdež jest? Odpověděl Síba králi: Tam jest v domě Machiry, syna Amielova v Lodebar.

⁵Protož poslav král David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar.

⁶A když přišel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tvář svou a poklonil se. I řekl David: Mifibozete. Kterýž odpověděl: Aj, služebník tvůj.

⁷Řekl jemu David: Neboj se, nebo jistě učiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého, a navrátím tobě všecka pole Saule otce tvého, a ty jídati budeš za stolem mým vždycky.

⁸Kterýž pokloniv se, řekl: Co jest služebník tvůj, že jsi se ohlédl na psa mrtvého, jakýž jsem já?

⁹Zatím povolal král Síby, služebníka Saulova a řekl jemu: Cožkoli měl Saul i všecka čeled jeho, to jsem dal synu pána tvého.

¹⁰Budeš tedy jemu spravovati rolí, ty i synové tvoji i služebníci tvoji, a snášeti budeš, aby měl syn pána tvého pokrm, kterýž by jedl, ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým. (Měl pak Síba patnácte synů a dvadceti služebníků.)

¹¹Odpověděl Síba králi: Vedlé všeho, jakž přikázal pán můj král služebníku svému, tak učiní služebník tvůj, ačkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synů královských.

¹²Měl také Mifibozet syna malého, jemuž jméno bylo Mícha; a všickni, kteříž bydlili v domě Síbově, byli za služebníky Mifibozetovi.

¹³A tak Mifibozet zůstával v Jeruzalémě, proto že vždycky za stolem královským jídal; a byl kulhavý na obě noze.

2. Samuelova 9

¹David se zeptal: ⌈Zůstal ještě někdo⌉ z domu Saulova, abych mu prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi?

²Dům Saulův měl otroka jménem Síba. Zavolali ho k Davidovi. Král se ho zeptal: Ty jsi Síba? Odpověděl: Tvůj otrok.

³Král se zeptal: Zůstal ještě někdo z domu Saulova, abych mu prokázal Boží milosrdenství? Síba králi odpověděl: Zůstal ještě Jónatanův syn, chromý na nohy.

⁴Král se ho zeptal: Kde je? Síba králi odpověděl: Je v domě Makíra, syna Amíelova, v Lódebaru.

⁵Král David pro něj poslal a nechal si ho z domu Makíra, syna Amíelova, z Lódebaru přivést.

⁶Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. David řekl: Mefíbóšete! On odpověděl: Ano, tvůj otrok.

⁷David mu řekl: Neboj se! Jistě ti prokážu milosrdenství kvůli tvému otci Jónatanovi a vrátím ti všechny polnosti tvého děda Saula. Trvale budeš jíst pokrm u mého stolu.

⁸Nato se Mefíbóšet poklonil a řekl: Co je tvůj otrok, že se zajímáš o ⌈mrtvého psa,⌉ jako jsem já?

⁹Král zavolal Saulova služebníka Síbu a řekl mu: Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.

¹⁰Ty se svými syny a svými otroky mu budeš obdělávat zemi a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl pokrm a jedl jej. Mefíbóšet, vnuk tvého pána, však bude jíst pokrm trvale u mého stolu. Síba měl patnáct synů a dvacet otroků.

¹¹Síba řekl králi: Všechno, co můj pán a král svému otroku přikázal, tvůj otrok učiní, ⌈ačkoliv Mefíbóšet jedl u mého⌉ stolu jako jeden z královských synů.

¹²Mefíbóšet měl malého syna jménem Míka. Všichni obyvatelé Síbova domu byli Mefíbóšetovými otroky.

¹³Mefíbóšet bydlel v Jeruzalémě, protože jedl trvale u královského stolu; byl chromý na obě nohy.