2. Samuelova 3

¹I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak čím dále tím více se silil, ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval.

²I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské;

³A druhý po něm Cheleab z Abigail, ženy někdy Nábale Karmelského; třetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur;

⁴A čtvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál;

⁵Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu.

⁶I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner statečně zastával domu Saulova,

⁷(Měl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja,) že řekl Izbozet Abnerovi: I proč jsi všel k ženině otce mého?

⁸Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, řekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratřími jeho i příbuznými jeho, a nevydal jsem tě v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy.

⁹Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu přisáhl Hospodin,

¹⁰Aby přeneseno bylo království od domu Saulova, a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé.

¹¹A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi, proto že se ho bál.

¹²A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém, řka: Čí jest země? A aby řekli: Učiň smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobě všecken Izrael.

¹³Jemuž odpověděl: Dobře. Jáť učiním s tebou smlouvu, a však jedné věci od tebe žádám, totiž, abys neviděl tváři mé, leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtěl přijíti, abys viděl tvář mou.

¹⁴I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských.

¹⁵Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais.

¹⁶Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy řekl jemu Abner: Jdi, navrať se zase. I navrátil se.

¹⁷Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským, řka: Předešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi.

¹⁸Protož nyní vykonejtež to; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi, řka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech nepřátel jeho.

¹⁹To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin.

²⁰Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů, učinil David Abnerovi i mužům, kteříž s ním byli, hody.

²¹I řekl Abner Davidovi: Vstanu a půjdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteříž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji.

²²A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, kořisti veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji.

²³Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, přišli tam. I oznámili Joábovi, řkouce: Byl zde Abner syn Nerův u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji.

²⁴Protož všed Joáb k králi, řekl: Co jsi učinil? Aj, přišel byl Abner k tobě; proč jsi ho pustil, aby zase odšel?

²⁵Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, přišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvěděl všecko, co ty činíš.

²⁶Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach, o čemž David nic nevěděl.

²⁷A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostřed brány, aby s ním mluvil tiše. I udeřil ho v páté žebro, a umřel pro krev Azaele bratra jeho.

²⁸To když potom David uslyšel, řekl: Čist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova.

²⁹Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho, a nechť není prázden dům Joábův toho, jenž by trpěl tok, aneb malomocného a na hůl se podpírajícího, aneb padajícího od meče a nemajícího chleba.

³⁰A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě.

³¹I řekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhněte roucha svá, a přepašte se pytli, a plačte před Abnerem. Král pak David šel za márami.

³²A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid.

³³V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk?

³⁴Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním.

³⁵Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb ještě záhý. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného.

³⁶Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což činil král, líbilo se všemu lidu.

³⁷I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova.

³⁸Řekl pak král služebníkům svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli?

³⁹A já ještě nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle činí, vedlé zlosti jeho.

2. Samuelova 3

¹Boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým trval dlouho. David se stále vzmáhal, kdežto dům Saulův stále slábl.

²Davidovi se v Chebrónu narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnón s Achínoamou Jizreelskou,

³jeho druhý syn byl Kileab s Abígajilou Karmelskou, dříve ženou Nábalovou, třetí byl Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje,

⁴čtvrtý byl Adónijáš, syn Chagíty, pátý Šefatjáš, syn Abítaly,

⁵šestý Jitreám s Eglou, Davidovou ženou. Ti se narodili Davidovi v Chebrónu.

⁶Zatímco trval boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým, Abnér ⌈se v domě Saulově vzmáhal.⌉

⁷Saul měl konkubínu jménem Rispa, dceru Ajovu. Íš–bóšet řekl Abnérovi: Proč jsi vešel ke konkubíně mého otce?

⁸Abnér se kvůli Íš–bóšetovým slovům velice rozzlobil a řekl: Copak jsem ⌈psí hlava⌉ z Judska? Dodnes ⌈jednám věrně⌉ s domem Saula, tvého otce, vůči jeho bratrům i vůči jeho příteli a nevydal jsem tě do ruky Davida. A ty jsi mě dnes obvinil kvůli ženě.

⁹Tak ať Bůh učiní Abnérovi a ještě přidá, ⌈jestliže neučiním Davidovi tak, jak mu přísahal Hospodin:⌉

¹⁰Odejmu království od domu Saulova a ustanovím Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou, od Danu až po Beer–šebu.

¹¹Íš–bóšet již nedokázal Abnérovi ⌈nic odpovědět,⌉ ⌈protože se ho bál.⌉

¹²Abnér poslal k Davidovi místo sebe posly se slovy: Komu patří země? Uzavři se mnou smlouvu. Ano, má ruka bude s tebou, aby se k tobě obrátil celý Izrael.

¹³Odpověděl: Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Ovšem jednu věc od tebe žádám: Neuvidíš mě, dokud nepřivedeš Míkal, Saulovu dceru, až přijdeš, abys mě viděl.

¹⁴David poslal posly k Íš–bóšetovi, synu Saulovu, se slovy: Dej mi mou ženu Míkal, kterou jsem si zasnoubil za sto pelištejských předkožek.

¹⁵Íš–bóšet pro ni poslal a vzal ji od muže, od Paltíela, syna Lajišova.

¹⁶Její muž šel s ní a stále za ní plakal až do Bachurímu. Abnér mu řekl: Jdi a vrať se. A tak se vrátil.

¹⁷⌈Abnér promluvil k⌉ izraelským starším: Již dříve předtím jste chtěli mít Davida za krále nad sebou.

¹⁸Nyní jednejte, neboť Hospodin řekl o Davidovi: Rukou svého otroka Davida zachráním svůj lid Izrael z ruky Pelištejců a z ruky všech jeho nepřátel.

¹⁹Abnér promluvil také ⌈k Benjamíncům.⌉ Pak šel Abnér říct také Davidovi do Chebrónu vše, ⌈co bylo dobré v očích Izraele⌉ a v očích celého domu Benjamínova.

²⁰Když přišel Abnér k Davidovi do Chebrónu, bylo s ním dvacet mužů. David uspořádal Abnérovi a mužům, kteří byli s ním, hostinu.

²¹Abnér Davidovi řekl: Povstanu, půjdu a shromáždím k svému pánu a králi celý Izrael, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Tak budeš kralovat nade vším, po čem toužíš. David pak Abnéra propustil a ten v pokoji odešel.

²²A hle, Davidovi otroci a Jóab přišli z loupežné výpravy a přinesli s sebou velkou kořist. Abnér již nebyl u Davida v Chebrónu, protože David ho propustil a on v pokoji odešel.

²³Když Jóab a celá armáda, která byla s ním, přišli, Jóabovi ⌈bylo oznámeno:⌉ Ke králi přišel Abnér, syn Nérův. On ho propustil a ten v pokoji odešel.

²⁴Nato vešel Jóab ke králi a řekl: Co jsi to udělal? Podívej, Abnér přišel k tobě -- proč jsi ho propustil, aby jen tak odešel?

²⁵Znáš přece Abnéra, syna Nérova. Přišel, aby tě podvedl, aby ⌈poznal tvé vycházení a vcházení,⌉ aby poznal všechno, co děláš.

²⁶Když Jóab odešel od Davida, poslal za Abnérem posla, aby ho přivedli zpět od cisterny v Siře. Ale David o tom nevěděl.

²⁷Když se Abnér vrátil do Chebrónu, vtáhl ho Jóab do brány, aby s ním v soukromí promluvil. Udeřil ho tam do břicha, takže zemřel za prolitou krev jeho bratra Asáela.

²⁸Když se o tom David později doslechl, řekl: Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova.

²⁹Ať dopadne na hlavu Jóaba a na celý dům jeho otce. Ať není z domu Jóabova odňat trpící výtokem ani postižený malomocenstvím ani ⌈muž, který uchopuje vřeteno,⌉ ani ten, kdo padá mečem, ani ten, kdo nemá pokrm.

³⁰Jóab a jeho bratr Abíšaj zabili Abnéra kvůli tomu, že v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela.

³¹David řekl Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a bědujte v průvodu před Abnérem. Král David šel za márami.

³²Tak pohřbili Abnéra v Chebrónu. Král ⌈pozvedl svůj hlas a plakal⌉ ⌈u Abnérova hrobu,⌉ a také všechen lid plakal.

³³Král zazpíval nad Abnérem žalozpěv: Což měl Abnér zemřít, jako umírá blázen?

³⁴Tvé ruce nebyly spoutány, tvé nohy nebyly dány do bronzových okovů; padl jsi, jako člověk padá ⌈rukou bídáků.⌉ A všechen lid nad ním dále plakal.

³⁵Všechen lid se snažil přimět Davida, aby během dne pojedl chléb, ale David přísahal: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže před západem slunce okusím chléb či cokoliv jiného.

³⁶Všechen lid to zpozoroval a ⌈líbilo se mu to.⌉ Všechno, co král dělal, se všemu lidu líbilo.

³⁷Onoho dne všechen lid a celý Izrael poznal, že od krále ⌈nevzešel úmysl⌉ usmrtit Abnéra, syna Nérova.

³⁸Král řekl svým otrokům: ⌈Což nevíte,⌉ že dnes padl v Izraeli velitel, a to velký?

³⁹Já jsem dnes slabý, ačkoliv pomazán za krále. A tito muži, synové Serújini, jsou ⌈tvrdší nežli já.⌉ Ať Hospodin odplatí ⌈tomu, kdo páchá zlo, podle jeho zla.⌉ –