2. Samuelova 20

¹Přišel pak tu náhodou člověk nešlechetný, jehož jméno bylo Seba, syn Bichri, muž Jemini. Ten zatroubil v troubu a řekl: Nemámeť my dílu v Davidovi, ani dědictví v synu Izai; obrať se jeden každý k stanům svým, ó Izraeli.

²A tak všickni muži Izraelští odstoupili od Davida za Sebou synem Bichri, ale muži Judští přídrželi se krále svého od Jordánu až do Jeruzaléma.

³David pak přišel do domu svého do Jeruzaléma. A vzal král deset ženin, kterýchž byl nechal, aby hlídaly doma, a dal je pod stráž, a choval je, ale nevcházel k nim. A zůstaly zavřené až do dne smrti své v vdovství.

⁴Potom řekl král Amazovi: Svolej mi muže Judské do třetího dne, ty také se tu postav.

⁵A tak odšel Amaza, aby svolal lid Judský, ale prodlil mimo určitý čas, kterýž mu byl uložil.

⁶Protož řekl David Abizai: Již nyní hůře nám činiti bude Seba syn Bichri, nežli Absolon. Vezmi služebníky pána svého, a hoň jej, aby sobě nenalezl měst hrazených, a tak ušel by nám s očí.

⁷Tedy táhli za ním muži Joábovi, i Cheretejští, i Peletejští, a všickni udatní vytáhli z Jeruzaléma, aby honili Sebu syna Bichri.

⁸A když byli u kamene toho velikého, kterýž jest v Gabaon, Amaza potkal se s nimi. Joáb pak byl opásán po sukni, v kterouž byl oblečen, na níž také měl připásaný meč k bedrám v pošvě své, kterýž snadně vytrhnouti i zase vstrčiti mohl.

⁹I řekl Joáb Amazovi: Dobře-li se máš, bratře můj? A ujal Joáb pravou rukou Amazu za bradu, aby ho políbil.

¹⁰Ale Amaza nešetřil se meče, kterýž byl v ruce Joábově. I ranil ho jím pod páté žebro, a vykydl střeva jeho na zem jednou ranou, a umřel. I honili Joáb a Abizai, bratr jeho, Sebu syna Bichri.

¹¹Tedy stoje tu jeden podlé něho z služebníků Joábových, řekl: Kdokoli přeje Joábovi, a kdokoli drží s Davidem, jdi za Joábem.

¹²Amaza pak válel se ve krvi prostřed cesty. A vida onen, že se zastavoval všecken lid, odvlékl Amazu s cesty do pole, a uvrhl na něj roucho, vida, že každý, kdož šel mimo něj, zastavoval se.

¹³A když byl odvlečen z cesty, šel jeden každý za Joábem, aby honili Sebu syna Bichri.

¹⁴(Kterýžto prošel všecka pokolení Izraelská do Abel Betmaacha se všechněmi Berejskými, kteříž se byli shromáždili a šli za ním.)

¹⁵A přitáhše, oblehli jej v Abel Betmaacha, a udělali násyp proti městu, kteréž se bránilo z bašt; všecken pak lid, kterýž byl s Joábem, usiloval podvrátiti zed.

¹⁶V tom zvolala jedna rozumná žena z města: Slyšte, slyšte! Rcete medle Joábovi: Přistup sem, a budu s tebou mluviti.

¹⁷Kterýž když k ní přistoupil, řekla žena: Ty-li jsi Joáb? Odpověděl: Jsem. I řekla jemu: Poslyš slov služebnice své. Odpověděl: Slyším.

¹⁸Protož mluvila, řkuci: Takť jsou rozmlouvali hned s počátku, řkouce: Bez pochyby žeť se ptáti budou Abelských, a tak se spraví.

¹⁹Jáť jsem jedno z pokojných a věrných Izraelských, ty pak usiluješ zkaziti město, a to ještě hlavní město v Izraeli. I pročež usiluješ sehltiti dědictví Hospodinovo?

²⁰Tedy odpověděl Joáb a řekl: Odstup, odstup to ode mne, abych sehltiti a zkaziti chtěl.

²¹Neníť toho, ale muž z hory Efraim, jménem Seba, syn Bichri, pozdvihl ruky své proti králi Davidovi. Vydejte ho samého, a odtrhnemť od města. I řekla žena Joábovi: Hle, hlava jeho vyvržena bude tobě přes zed.

²²A tak zjednala to žena ta u všeho lidu moudrostí svou, že sťavše hlavu Seby syna Bichri, vyhodili ji Joábovi. Kterýžto když zatroubil v troubu, rozešli se od města jeden každý do stanů svých. Joáb také vrátil se do Jeruzaléma k králi.

²³Byl pak Joáb představen všemu vojsku Izraelskému, a Banaiáš syn Joiadův nad Cheretejskými a Peletejskými.

²⁴Též Aduram byl nad platy, a Jozafat syn Achiludův byl kanclířem,

²⁵A Seiáš písařem, Sádoch pak a Abiatar byli kněžími.

²⁶Híra také Jairský byl knížetem Davidovým.

2. Samuelova 20

¹Naskytl se tam ničemník jménem Šeba, syn Bichrího, Benjamínec. Ten zatroubil na beraní roh a volal: Nemáme podíl v Davidovi ani dědictví v synu Jišajovu. Všichni ke svým stanům, Izraelci.

²Všichni Izraelci přešli od Davida k Šebovi, synu Bichrího, kdežto Judejci od Jordánu až k Jeruzalému se přidrželi svého krále.

³David přišel domů do Jeruzaléma. Král vzal deset konkubín, které ponechal, aby pečovaly o dům, a dal je do ⌈domu, kde je hlídala stráž.⌉ Pečoval o ně, ale nevešel k nim. Byly zadržovány až do dne své smrti, ⌈žily jako vdovy.⌉

⁴Král řekl Amasovi: Za tři dny svolej ke mně Judejce a ty sám se sem dostav.

⁵Amasa tedy šel svolat Judejce, ale zmeškal čas, který mu určil.

⁶David řekl Abíšajovi: Šeba, syn Bichrího, ⌈bude vůči nám nyní jednat hůř⌉ nežli Abšalóm. Vezmi ⌈otroky svého pána⌉ a pronásleduj ho. Jinak si najde opevněná města a ⌈zmizí nám z očí.⌉

⁷Vytáhli za ním Jóabovi muži, Keretejci, Peletejci a všichni hrdinové. Vytáhli z Jeruzaléma pronásledovat Šebu, syna Bichrího.

⁸Když byli u velkého kamene, který je v Gibeónu, šel ⌈proti nim⌉ Amasa. Jóab měl přepásané odění na svůj oděv a na něm pás a meč v pochvě připevněný na bedrech. Když šel, meč vypadl.

⁹Jóab se Amasy zeptal: Jak se ti daří, můj bratře? Přitom Jóab uchopil pravou rukou Amasu za vousy, aby ho políbil.

¹⁰Amasa nedával pozor na meč v Jóabově ruce. Ten mu ho vrazil do břicha, takže jeho vnitřnosti vyhřezly na zem. Druhou ránu nepotřeboval a zemřel. Jóab a jeho bratr Abíšaj potom pronásledovali Šebu, syna Bichrího.

¹¹Nad Amasou stál jeden z Jóabových služebníků a řekl: Kdo chce za Jóabem a kdo za Davidem, ať jde za Jóabem.

¹²Amasa se válel v krvi uprostřed silnice. Ten muž viděl, že všechen lid zastavuje. Přenesl Amasu ze silnice na pole a hodil na něj roucho, protože viděl, že každý, kdo prochází kolem něj, se zastaví.

¹³Jakmile byl odstraněn ze silnice, šel každý dál za Jóabem pronásledovat Šebu, syna Bichrího.

¹⁴Ten prošel všechny izraelské kmeny až do Abel–bét–maaky. ⌈Všichni Bérejci se shromáždili⌉ a šli také za ním.

¹⁵Přitáhli a oblehli ho v Abel–bét–maace. Navršili proti městu obléhací násep, který stál proti valu. Všechen lid, který byl s Jóabem, dělal nájezdy, aby svrhl hradby.

¹⁶Nějaká moudrá žena z města zavolala: ⌈Poslyšte, poslyšte,⌉ řekněte Jóabovi: Přistup sem, ⌈chci si s tebou promluvit.⌉

¹⁷Přistoupil k ní a žena se ho zeptala: Ty jsi Jóab? Odpověděl: Ano, jsem. Řekla mu: Poslyš slova své otrokyně. Řekl: Poslouchám.

¹⁸Řekla: Dříve se říkávalo: Ať se doptávají v Abelu. Tak věc vyřídili.

¹⁹Já patřím k pokojným a věrným v Izraeli. Ty chceš usmrtit město, matku v Izraeli. Proč bys měl pohltit ⌈Hospodinovo dědictví?⌉

²⁰Jóab odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno, ať je to vzdáleno, že bych chtěl něco pohltit či zničit.

²¹Tak to není, ale nějaký muž z Efrajimského pohoří jménem Šeba, syn Bichrího, pozvedl ruku proti králi Davidovi. Vydejte jej samotného a odtáhnu od města. Žena Jóabovi odpověděla: Hle, jeho hlava ti bude hozena za hradby.

²²Žena přišla ⌈ve své moudrosti⌉ ke všemu lidu, usekli hlavu Šeby, syna Bichrího, a hodili ji Jóabovi. Ten zatroubil na beraní roh a rozešli se od města, každý ke svému stanu. Jóab se vrátil do Jeruzaléma ke králi.

²³Jóab byl nad celou izraelskou armádou. Benajáš, syn Jójadův, byl nad Keretejci a Peletejci.

²⁴Adorám byl nad nucenými pracemi, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem.

²⁵Šeja byl písařem, Sádok a Ebjátar kněžími.

²⁶Také Íra Jaírský byl Davidovým knězem.