2. Paralipomenon 30

¹Potom poslal Ezechiáš ke všemu lidu Izraelskému a Judskému, psal také listy k Efraimovi a Manassesovi, aby přišli do domu Hospodinova do Jeruzaléma, a slavili velikunoc Hospodinu Bohu Izraelskému.

²Snesli se pak byli na tom král i knížata jeho, i všecko shromáždění v Jeruzalémě, aby slavili velikunoc měsíce druhého.

³Nebo nemohli slaviti toho času, proto že kněží posvěcených se nedostávalo, aniž se lid byl shromáždil do Jeruzaléma.

⁴I vidělo se to za dobré králi i všemu množství,

⁵A usoudili, aby provolati dali po všem Izraeli, od Bersabé až do Dan, aby přišli k slavení velikonoci Hospodinu Bohu Izraelskému do Jeruzaléma; nebo již byli dávno neslavili tak, jakž psáno jest.

⁶Protož šli poslové s listy od krále a od knížat jeho po vší zemi Izraelské a Judské s rozkazem královským tímto: Synové Izraelští, obraťte se k Hospodinu Bohu Abrahamovu, Izákovu a Izraelovu, i obrátí se k ostatkům, kteříž jste koli znikli ruky králů Assyrských.

⁷A nebývejte jako otcové vaši a bratří vaši, kteříž převráceně činili proti Hospodinu Bohu otců svých, pročež dal je v zpuštění, jakž sami vidíte.

⁸Nyní tedy nezatvrzujte šijí svých tak, jako otcové vaši. Podejte ruky Hospodinu, a poďte do svatyně jeho, kteréž posvětil na věky, a služte Hospodinu Bohu svému, a odvrátí se od vás hněv prchlivosti jeho.

⁹Nebo obrátíte-li se k Hospodinu, bratří vaši i synové vaši milosrdenství obdrží u těch, kteříž je zjímali, tak že se navrátí do země této. Milosrdný zajisté a dobrotivý jest Hospodin Bůh váš, aniž odvrátí tváři od vás, jestliže se obrátíte k němu.

¹⁰Když pak ti poslové chodili z města do města po kraji Efraim a Manasse až do Zabulon, posmívali se a utrhali jim.

¹¹Ale však někteří z Asser, Manasses a Zabulon, poníživše se, přišli do Jeruzaléma.

¹²V Judstvu tolikéž byla ruka Boží, tak že jim dal srdce jedno k vykonání rozkazu králova a knížat, podlé slova Hospodinova.

¹³I sešlo se do Jeruzaléma lidu mnoho, aby drželi slavnost přesnic měsíce druhého, shromáždění velmi veliké.

¹⁴Tedy povstavše, pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalémě; též i všecky oltáře, na kterýchž se kadívalo, rozbořili a vmetali do potoka Cedron.

¹⁵Potom pak obětovali beránka velikonočního, čtrnáctého dne měsíce druhého. Kněží pak a Levítové zastyděvše se, posvětili se, a přivedli oběti do domu Hospodinova.

¹⁶A stáli v řadu svém vedlé povinnosti své podlé zákona Mojžíše muže Božího, a kněží kropili krví, berouce ji z rukou Levítů.

¹⁷Nebo mnozí byli v shromáždění, kteříž se neposvětili. Protož Levítové zabijeli beránky velikonoční za každého nečistého, k tomu, aby jich posvětili Hospodinu.

¹⁸Veliký zajisté díl toho lidu, množství z Efraima, Manassesa, Izachara a Zabulona, neočistili se, a však jedli beránka velikonočního jinak než psáno jest. Ale modlil se Ezechiáš za ně, řka: Dobrotivý Hospodin očistiž toho,

¹⁹Kdožkoli celým srdcem svým se ustavil, aby hledal Boha, Hospodina Boha otců svých, byť pak i očištěn nebyl vedlé očišťování svatého.

²⁰I vyslyšel Hospodin Ezechiáše, a uzdravil lid.

²¹A tak drželi synové Izraelští, kteříž byli v Jeruzalémě, slavnost přesnic za sedm dní s veselím velikým, a chválili Hospodina každého dne Levítové a kněží na nástrojích sílu Hospodinovu.

²²Mluvil pak byl Ezechiáš přívětivě ke všechněm Levítům vyučujícím známosti pravé Hospodina. I jedli oběti slavnosti té za sedm dní, obětujíce oběti pokojné, a oslavujíce Hospodina Boha otců svých.

²³Tedy sneslo se na tom všecko shromáždění, aby učinili tolikéž za druhých sedm dní. Takž slavili jiných sedm dní s radostí.

²⁴Nebo Ezechiáš král Judský dal shromáždění tomu tisíc volků, a sedm tisíc ovec. Knížata také dala shromáždění volků tisíc, a ovec deset tisíců. A posvětilo se kněží velmi mnoho.

²⁵A tak veselilo se všecko shromáždění Judské, i kněží a Levítové a všecko shromáždění, kteréž přišlo z Izraele, i příchozí, kteříž byli přišli z země Izraelské, i obyvatelé Judští.

²⁶A bylo veselí veliké v Jeruzalémě; nebo ode dnů Šalomouna syna Davida, krále Izraelského, nic takového nebylo v Jeruzalémě.

²⁷Potom pak vstali kněží i Levítové, a dali požehnání lidu. I vyslyšán jest hlas jejich, a přišla modlitba jejich k příbytku svatosti Hospodinovy v nebe.

2. Paralipomenon 30

¹Chizkijáš vzkázal celému Izraeli a Judsku a také napsal dopisy Efrajimovi a Manasesovi, aby přišli do Hospodinova domu v Jeruzalémě slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele.

²Král se dohodl se svými knížaty a s celým shromážděním v Jeruzalémě, že budou slavit Velikonoce ve druhém měsíci,

³protože je nemohli slavit v tom čase, neboť kněží se nestačili posvětit a lid se neshromáždil v Jeruzalémě.

⁴⌈Líbilo se to králi i celému⌉ shromáždění.

⁵Stanovili, ⌈aby se rozšířila zpráva⌉ po celém Izraeli od Beer–šeby až po Dan, aby přišli slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele, do Jeruzaléma, neboť to dlouho nedělali tak, jak je psáno.

⁶Běžci běželi s dopisy od krále a jeho knížat po celém Izraeli a Judsku a podle králova příkazu ohlašovali: Synové Izraele, navraťte se k Hospodinu, Bohu Abrahama, Izáka a Izraele, aby se vrátil k těm z vás, kteří zůstali, kteří vyvázli z ruky asyrských králů.

⁷Nebuďte jako vaši otcové a vaši bratři, kteří se zpronevěřili Hospodinu, Bohu svých otců, a učinil je předmětem hrůzy, jak to vidíte.

⁸Nezatvrzujte nyní svou šíji jako vaši otcové. Poddejte se Hospodinu a vejděte do jeho svatyně, kterou navěky posvětil. Služte Hospodinu, svému Bohu, aby se od vás odvrátil jeho planoucí hněv.

⁹Jestliže se navrátíte k Hospodinu, vaši bratři a vaši synové dojdou slitování před svými vězniteli a vrátí se do této země. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a soucitný, neodvrátí od vás svou tvář, jestliže se k němu navrátíte.

¹⁰Běžci procházeli od města k městu ⌈územím Efrajima a Manasesa⌉ až k Zabulónu. Tam se jim však vysmívali a posmívali.

¹¹Jenom někteří z Ašera, Manasesa a Zabulóna se pokořili a přišli do Jeruzaléma.

¹²Také na Judejcích spočinula ⌈Boží ruka⌉ a dala jim jednomyslnost, aby splnili příkaz krále a knížat podle Hospodinova slova.

¹³V Jeruzalémě se shromáždilo množství lidu, aby v druhém měsíci slavili svátek nekvašených chlebů; bylo to převeliké shromáždění.

¹⁴Povstali a odstranili oltáře, které byly v Jeruzalémě. Odstranili také všechny kadidlové oltáře a hodili je do údolí Kidrónu.

¹⁵Čtrnáctého dne druhého měsíce zabíjeli velikonoční oběti. Kněží a lévité byli zahanbeni; posvětili se a přinesli do Hospodinova domu zápalné oběti.

¹⁶Stáli na svém místě podle nařízení pro ně, podle zákona ⌈Mojžíše, muže Božího.⌉ Kněží kropili krví převzatou od lévijců.

¹⁷Protože ve shromáždění byli mnozí, kteří se neposvětili, lévijci zabíjeli velikonoční oběti pro všechny nečisté, aby je posvětili Hospodinu.

¹⁸Většina lidu totiž, mnozí z Efrajima, Manasesa, Isachara a Zabulóna, se neočistili, a nejedli velikonoční oběť tak, jak je psáno. Ale Chizkijáš se za ně modlil slovy: Ať ⌈dobrotivý Hospodin⌉ daruje smíření

¹⁹každému, kdo zaměřil své srdce na hledání Boha, Hospodina, Boha svých otců, ačkoliv není čist podle očišťování platného pro svatyni.

²⁰Hospodin ⌈Chizkijáše vyslyšel⌉ a uzdravil lid.

²¹Synové Izraele, kteří se nacházeli v Jeruzalémě, slavili svátek nekvašených chlebů po sedm dní s velikou radostí. Lévité a kněží chválili Hospodina den co den ⌈se silnými nástroji Hospodina.⌉

²²Chizkijáš promluvil ⌈k srdci⌉ všech lévijců, kteří byli ⌈velmi zruční ve službě Hospodinu,⌉ aby jedli sváteční oběti po sedm dní, obětovali pokojné oběti a chválili Hospodina, Boha svých otců.

²³Celé shromáždění se dohodlo slavit dalších sedm dní. A tak slavili svátek dalších sedm dní.

²⁴Judský král Chizkijáš totiž daroval shromáždění tisíc býčků a sedm tisíc ovcí. Knížata darovala shromáždění tisíc býčků a deset tisíc ovcí. Kněží se posvětili ve velkém množství.

²⁵A tak se radovalo celé shromáždění Judejců, kněží i lévijci, celé shromáždění těch, kteří přišli z Izraele, cizinci, kteří přišli z izraelské země i ti, kteří bydleli v Judsku.

²⁶V Jeruzalémě byla veliká radost, neboť ode dnů izraelského krále Šalomouna, syna Davidova, nebylo v Jeruzalémě nic takového.

²⁷Lévijští kněží povstali a požehnali lidu. Jejich hlas byl vyslyšen a jejich modlitba přišla do jeho svatého příbytku, do nebes.