2. Paralipomenon 26

¹Tedy všecken lid Judský vzali Uziáše, kterýž byl v šestnácti letech, a ustanovili jej za krále na místě otce jeho Amaziáše.

²Onť jest vzdělal Elot, a dobyl ho zase Judovi, když již umřel král s otci svými.

³V šestnácti letech byl Uziáš, když kralovati počal, a kraloval padesáte a dvě létě v Jeruzalémě. Jméno pak matky jeho Jecholia z Jeruzaléma.

⁴Ten činil to, což pravého bylo před očima Hospodinovýma, podlé všeho, což byl činil Amaziáš otec jeho.

⁵A hledal s pilností Boha ve dnech Zachariáše, rozumějícího vidění Božímu, a po ty dny, v nichž hledal Hospodina, šťastný prospěch dal jemu Bůh.

⁶Nebo vytáh, bojoval proti Filistinským, a probořil zed města Gát, a zed města Jabne, i zed města Azotu, a vystavěl města okolo Azotu, i v zemi Filistinské.

⁷Bůh zajisté pomáhal jemu proti Filistinským a proti Arabským, kteříž bydlili v Gurbal, i proti Maonitským.

⁸I dávali Ammonitští dary Uziášovi, a rozneslo se jméno jeho až do Egypta; nebo zsilil se na nejvyšší.

⁹A vzdělal Uziáš věže v Jeruzalémě u brány úhlové, a u brány údolí, a u Mikzoa, i upevnil je.

¹⁰Vystavěl také věže na poušti, a vykopal studnic mnoho, proto že měl stád mnoho, jakož při údolí tak i na rovinách, oráče tolikéž a vinaře po horách i na místech úrodných; nebo laskav byl na rolí.

¹¹Měl také Uziáš vojsko bojovníků, vycházejících k boji po houfích v jistém počtu, jakž vyčteni byli od Jehiele kanclíře, a Maaseiáše úředníka, uvedené pod správu Chananiášovi knížeti královskému.

¹²Všecken počet knížat čeledí otcovských, mužů udatných, dva tisíce a šest set.

¹³A pod spravou jejich lidu válečného třikrát sto tisíc, sedm tisíc a pět set bojovníků udatných, aby pomáhali králi proti nepříteli.

¹⁴Připravil pak Uziáš všemu tomu vojsku pavézy, kopí, lebky, pancíře, lučiště i kamení prakové.

¹⁵Nadělal také v Jeruzalémě vtipně vymyšlených nástrojů válečných, aby byli na věžech a na úhlech k střílení střelami a kamením velikým. I rozneslo se jméno jeho daleko, proto že divné pomoci měl, až se i zmocnil.

¹⁶Ale když se zmocnil, pozdvihlo se srdce jeho k zahynutí jeho, a zhřešil proti Hospodinu Bohu svému; nebo všel do chrámu Hospodinova, aby kadil na oltáři, na němž se kadívalo.

¹⁷I všel za ním Azariáš kněz, a s ním jiných kněží Hospodinových osmdesáte, mužů udatných.

¹⁸Kteříž postavili se proti Uziášovi králi, a mluvili jemu: Ne tobě, Uziáši, náleží kaditi Hospodinu, ale kněžím, synům Aronovým, kteříž posvěceni jsou, aby kadili. Vyjdiž z svatyně, nebo jsi zhřešil, aniž to bude tobě ke cti před Hospodinem Bohem.

¹⁹Pročež rozhněval se Uziáš, (v ruce pak své měl kadidlnici, aby kadil). A když se spouzel na kněží, ukázalo se malomocenství na čele jeho před kněžími v domě Hospodinově u oltáře, na němž se kadilo.

²⁰A pohleděv na něj Azariáš, nejvyšší kněz, a všickni kněží, a aj, byl malomocný na čele svém. Protož rychle jej vyvedli ven, nýbrž i sám se nutil vyjíti, proto že ho ranil Hospodin.

²¹A tak byl Uziáš král malomocný až do dne smrti své, a bydlil v domě obzvláštním, jsa malomocný; nebo byl vyobcován z domu Hospodinova. Mezi tím Jotam syn jeho byl nad domem královským, soudě lid země.

²²O jiných pak věcech Uziášových, prvních i posledních, psal Izaiáš prorok, syn Amosův.

²³I usnul Uziáš s otci svými, a pochovali jej s otci jeho na poli hrobů královských; nebo řekli: Malomocný jest. I kraloval Jotam syn jeho místo něho.

2. Paralipomenon 26

¹Všechen judský lid vzal Uzijáše, kterému bylo šestnáct let, a ustanovili ho králem místo jeho otce Amasjáše.

²On vystavěl Elót a vrátil ho Judsku potom, co král Amasjáš ulehl se svými otci.

³Uzijášovi bylo šestnáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě padesát dva let. Jeho matka se jmenovala Jekolja z Jeruzaléma.

⁴Činil to, co bylo správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec Amasjáš.

⁵I stalo se, že hledal Boha ve dnech Zekarjáše, ⌈zkušeného v Božích viděních.⌉ Ve dnech, kdy hledal Hospodina, mu Bůh dopřával úspěch.

⁶Vytáhl a bojoval s Pelištejci. Protrhl hradby Gatu, hradby Jabne a hradby Ašdódu a vystavěl města kolem Ašdódu a mezi Pelištejci.

⁷A Bůh mu pomáhal proti Pelištejcům, proti Arabům sídlícím v Gúr–baalu a Meúnejcům.

⁸Amónci dávali Uzijášovi dávky a ⌈pověst o něm se dostala⌉ až na hranice Egypta, neboť se velmi vzmáhal.

⁹Uzijáš vystavěl v Jeruzalémě věže, a to na Rohové bráně, na Údolní bráně a na rohu, a opevnil je.

¹⁰Vystavěl také věže v pustině a vytesal mnoho cisteren, protože měl mnoho dobytka v Šefele a na rovině; měl také ⌈zemědělce a vinaře⌉ na horách a na Karmelu, neboť ⌈miloval půdu.⌉

¹¹Uzijáš měl vojsko bojovníků schopných táhnout s armádou v oddílech podle počtu vyměřeného skrze písaře Jeíela a správce Maasejáše, pod velením Chananjáše, jednoho z králových velitelů.

¹²Celkový počet předáků rodů, udatných hrdinů, byl dva tisíce šest set.

¹³Pod jejich velením bylo armádní vojsko, tři sta sedm tisíc pět set bojovníků schopných vojensky pomáhat králi proti nepříteli.

¹⁴Uzijáš pro ně, pro celou armádu, připravil štíty, ⌈oštěpy, přilby, pancíře,⌉ luky a praky na vrhání kamenů.

¹⁵Udělal v Jeruzalémě důmyslné vynálezy, vymyšlené ⌈pro umístění⌉ na věžích a rozích ke střílení šípů a vrhání velkých kamenů. Jeho jméno proniklo až do dalekých končin, neboť se mu dostalo podivuhodné pomoci, takže se stal velmi mocným.

¹⁶Když zesílil, povýšilo se jeho srdce, až nakonec ⌈jednal zvráceně.⌉ Zpronevěřil se Hospodinu, svému Bohu, a vešel do Hospodinova chrámu, aby pálil kadidlo na kadidlovém oltáři.

¹⁷Přišel za ním kněz Azarjáš a s ním osmdesát Hospodinových kněží, udatných mužů.

¹⁸⌈Postavili se proti⌉ králi Uzijášovi a řekli mu: Tobě, Uzijáši, nenáleží pálit Hospodinu kadidlo, ale kněžím, synům Áronovým, kteří jsou posvěceni, aby pálili kadidlo. Odejdi ze svatyně, protože ses zpronevěřil a nebude ti to ke cti od Hospodina Boha.

¹⁹Uzijáš se rozčílil. V ruce měl kadidelnici, aby pálil kadidlo. A jak se rozčílil na kněze, vyrazilo se mu na čele malomocenství v přítomnosti kněží v Hospodinově domě u kadidlového oltáře.

²⁰Když na něj pohleděl vrchní kněz Azarjáš se všemi kněžími, uviděli, že je na čele malomocný, takže ho odtamtud rychle vyváděli. On sám si pospíšil, aby odešel, neboť jej Hospodin zasáhl.

²¹Král Uzijáš byl postižen malomocenstvím až do dne své smrti. Bydlel v odděleném domě jako malomocný, neboť byl vyobcován z Hospodinova domu. Jeho syn Jótam byl nad královským palácem a soudil lid země.

²²Ostatní Uzijášovy činy, první i poslední, zapsal prorok Izajáš, syn Amósův.

²³Uzijáš ulehl se svými otci a pohřbili ho s jeho otci na pohřebišti, které patřilo králům, neboť řekli: Byl malomocný. Po něm se stal králem jeho syn Jótam.