2. Královská 7

¹Řekl pak Elizeus: Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: O tomto času zítra míra mouky bělné bude za lot stříbra, a dvě míry ječmene za lot stříbra v bráně Samařské.

²I odpověděl muži Božímu jeden z knížat, na jehož ruku král zpoléhal, a řekl: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to býti mohlo? Kterýž řekl: Aj, uzříš očima svýma, ale nebudeš jísti z toho.

³Byli pak u vrat brány čtyři muži malomocní, kteříž řekli jeden druhému: Co tu sedíme, až bychom zemříti musili?

⁴Díme-li: Poďme do města, hlad jest v městě, i zemřeme tam; pakli zde zůstaneme, také zemřeme. Protož nyní poďte, a utecme do vojska Syrských. Budou-li nás živiti, zůstaneme živi; pakli nás zbijí, též zemřeme.

⁵Vstavše tedy v soumrak, aby šli k vojsku Syrských, přišli až k kraji ležení Syrského, a hle, nebylo tu žádného.

⁶Nebo Pán učinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hřmot vozů a zvuk koňů, a tak hluk vojska velikého. I řekli jeden druhému: Hle, ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby připadli na nás.

⁷A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanů svých, a koňů svých i oslů svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života svého.

⁸Když tedy přišli malomocní ti na kraj ležení, všedše do jednoho stanu, jedli a pili, a pobravše v něm stříbro a zlato i roucha, odešli a schovali. Opět navrátivše se, vešli do jiného stanu a pobrali v něm, a odšedše, schovali.

⁹I řekli vespolek: Nedobře děláme. Den tento jest den dobrých novin, a my mlčíme. Budeme-li čekati až do svitání, postihne nás nepravost; protož nyní poďte, vejdouce, oznamme to domu královskému.

¹⁰A přišedše, volali na branné města, a pověděli jim, řkouce: Přišli jsme do ležení Syrského, a aj, nebylo tam žádného, ani hlasu lidského, kromě koní přivázaných a oslů přivázaných, a stanů, jakž prvé byli.

¹¹I volal ten na jiné branné, a ti ohlásili to po všem domě královském.

¹²Vstav tedy král v noci, řekl služebníkům svým: Povím vám nyní, co jsou nám udělali Syrští. Vědí, že jsme hladovití, protož vyšli z ležení, aby se skryli v poli, řkouce: Když vyjdou z města, zjímáme je živé a vejdeme do města.

¹³K tomu odpovídaje jeden z služebníků jeho, řekl: Nechť, prosím, vezmou pět koní z těch, kteříž pozůstali v městě. (Hle, oniť jsou jako i všecko množství Izraelské, jenž zůstali v něm, hle, jsou jako všecko množství Izraelské, kteréž již hyne.) Ty pošleme a přezvíme.

¹⁴A tak vzali dva koně vozní, kteréž poslal král za vojskem Syrským, řka: Jděte a vizte.

¹⁵I jeli za nimi až k Jordánu, a aj, po vší té cestě plno bylo šatů a nádob, kteréž metali od sebe Syrští, splašeni jsouce. Tedy navrátivše se poslové, oznámili to králi.

¹⁶Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky bělné za lot, a dvě míry ječmene za lot vedlé řeči Hospodinovy.

¹⁷Král pak byl ustanovil to kníže, na jehož ruku zpoléhal, u brány. Kteréhož pošlapal lid v bráně, tak že umřel, vedlé řeči muže Božího, kterouž mluvil, když král k němu byl sešel.

¹⁸A stalo se tak, jakž mluvil muž Boží králi, řka: Dvě míry ječmene budou za lot stříbra, a míra mouky bělné za lot stříbra zítra o tomto času v bráně Samařské.

¹⁹K čemuž bylo odpovědělo kníže muži Božímu, a řeklo: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to podlé řeči této býti mohlo? Jemuž on řekl: Aj, ty uzříš očima svýma, ale z toho jísti nebudeš.

²⁰A tak se stalo jemu; nebo pošlapal ho lid v bráně, tak že umřel.

2. Královská 7

¹Elíša řekl: ⌈Slyšte Hospodinovo slovo:⌉ Toto praví Hospodin: ⌈Zítra touto dobou⌉ bude v samařské bráně sea mouky za šekel a dvě sey ječmene za šekel.

²Nato promluvil k muži Božímu kapitán, o jehož ruku se král opíral, a řekl: Hle, i když Hospodin udělá průduchy do nebes, cožpak se to stane? Elíša odpověděl: Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.

³U vchodu do brány byli čtyři malomocní muži. Řekli jeden druhému: Co tady sedíme, dokud nezemřeme?

⁴Kdybychom si řekli: Pojďme do města, ve městě je hlad a zemřeme tam. Jestliže zůstaneme tady, také zemřeme. Nuže pojďme, přeběhneme do aramejského tábora. Jestliže nás nechají při životě, budeme žít; jestliže nás usmrtí, zemřeme.

⁵Vstali tedy ⌈před rozedněním⌉ a šli do aramejského tábora. Když přišli na kraj aramejského tábora, hle, nikdo tam nebyl.

⁶To Panovník způsobil, že v aramejském táboře uslyšeli zvuk vozů, zvuk koní, zvuk velkého vojska, takže řekli jeden druhému: Hle, izraelský král proti nám najal krále chetejské a krále egyptské, aby proti nám vytáhli.

⁷Vstali a utíkali ⌈před rozedněním.⌉ Opustili své stany, své koně a osly, celý tábor tak, jak byl, a utíkali, ⌈aby si zachránili život.⌉

⁸Když přišli ti malomocní na kraj tábora, vešli do jednoho stanu, jedli, pili a vzali odtamtud stříbro, zlato a šaty. Pak odešli a schovali to. Nato se vrátili, vešli do jiného stanu, vzali i odtamtud, odešli a schovali to.

⁹Potom řekli jeden druhému: Nejednáme správně. Tento den je dnem dobré zprávy, a my mlčíme. Jestliže budeme čekat do svítání, dopadne na nás vina. Nuže, pojďme a oznámíme to v královském paláci.

¹⁰Šli tedy, zavolali vrátné města a oznámili jim: Přišli jsme do aramejského tábora, a hle, nikdo tam nebyl, ani hlásek člověka, jenom přivázaní koně a osli a stany tak, jak byly.

¹¹Vrátní to vyhlásili, až to bylo oznámeno uvnitř královského paláce.

¹²Král v noci vstal a řekl svým otrokům: Povím vám, co nám udělali Aramejci: Vědí, že hladovíme. Vyšli z tábora, aby se skryli v poli. Řekli si: Až vyjdou z města, chytíme je živé a vejdeme do města.

¹³Jeden z jeho otroků odpověděl: Ať vezmou pět ze zbylých koní, kteří ⌈ve městě⌉ zůstali, a budou jako celý izraelský dav, ⌈který ⌈ve městě⌉ zůstal; budou jako celý izraelský dav, který⌉ zahynul. Pošleme je a uvidíme.

¹⁴Vzali tedy dva koňské vozy a král je poslal za aramejským vojskem se slovy: Jděte a podívejte se.

¹⁵Šli za nimi až k Jordánu, a hle, celá cesta byla plná šatů a předmětů, které Aramejci odhazovali, jak pospíchali. Poslové se vrátili a oznámili to králi.

¹⁶Lid vyšel a plenili aramejský tábor. I stalo se, že sea mouky byla za šekel a dvě sey ječmene za šekel, podle Hospodinova slova.

¹⁷Král ustanovil kapitána, o jehož ruku se opíral, nad bránou, ale lid ho v bráně ušlapal a zemřel, podle toho, co pověděl muž Boží, když promluvil, jakmile k němu přišel král.

¹⁸I stalo se, když promluvil muž Boží ke králi slovy: Zítra touto dobou budou v samařské bráně dvě sey ječmene za šekel a sea mouky za šekel,

¹⁹že promluvil k muži Božímu kapitán a řekl: Hle, i když Hospodin udělá průduchy do nebes, cožpak se to stane? A Elíša odpověděl: Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.

²⁰A stalo se mu tak: Lid ho ušlapal v bráně a zemřel.