2. Královská 5

¹Náman hejtman vojska krále Syrského, jsa muž veliký u pána svého, a osoba vzácná, skrze něho zajisté dal Hospodin vysvobození zemi Syrské, ten, pravím, muž tak udatný byl malomocný.

²Byli pak vyšli z země Syrské lotříkové, kteříž zajali z země Izraelské děvečku malou, a ta sloužila manželce Námanově.

³Kteráž řekla paní své: Ó by pán můj dostal se k proroku, kterýž jest v Samaří, tedy on by ho uzdravil od malomocenství jeho.

⁴A on všed, oznámil pánu svému, řka: Takto a takto pravila děvečka, kteráž jest z země Izraelské.

⁵Tedy řekl král Syrský: Jdi, vyprav se, a já pošli list králi Izraelskému. A odcházeje, vzal s sebou deset centnéřů stříbra a šest tisíců zlatých, nad to desatero roucho proměnné.

⁶I přinesl list králi Izraelskému v tato slova: Hned, jakž tě dojde list tento, aj, poslal jsem k tobě Námana služebníka svého, abys ho uzdravil od malomocenství jeho.

⁷I stalo se, že když přečetl král Izraelský ten list, roztrhl roucho své a řekl: Zdali jsem já Bohem, abych mohl umrtviti a obživiti, že tento poslal ke mně, abych uzdravil muže od malomocenství jeho? Nýbrž posuďte, prosím, a pohleďte, že příčiny hledá proti mně.

⁸A když uslyšel Elizeus muž Boží, že roztrhl král Izraelský roucho své, poslal k králi, řka: Proč jsi roztrhl roucho své? Nechť nyní přijde ke mně a zvíť, že jest prorok v Izraeli.

⁹A tak přibral se Náman s jízdou svou a s vozy svými, a stál u dveří domu Elizeova.

¹⁰Poslal pak k němu Elizeus posla, řka: Jdi a umej se sedmkrát v Jordáně, a uzdraveno bude tělo tvé, a čist budeš.

¹¹Tedy rozhněvav se Náman, bral se odtud a mluvil: Hle, řekl jsem u sebe, že jistotně vyjde, a stoje, vzývati bude jméno Hospodina Boha svého, a vznášeje ruku svou nad místem neduživým, tak uzdraví malomocenství mé.

¹²Zdali nejsou lepší Abana a Farfar, řeky Damašské, nad všecky vody Izraelské? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti, abych čist byl? A obrátiv se, jel s hněvem.

¹³Ale přistoupivše služebníci jeho, mluvili k němu a řekli: Otče můj, jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho? Čím tedy více, kdyžť řekl: Umej se, a budeš čist.

¹⁴A protož sstoupiv, pohřížil se v Jordáně sedmkrát vedlé řeči muže Božího. I učiněno jest tělo jeho jako tělo dítěte malého, a očištěn jest.

¹⁵A hned navrátil se k muži Božímu se vším komonstvem svým, a přišed, stál před ním a řekl: Aj, již jsem poznal, žeť není Boha na vší zemi, jediné v Izraeli. Protož nyní vezmi, prosím, dary tyto od služebníka svého.

¹⁶On pak řekl: Živť jest Hospodin, před jehož oblíčejem stojím, žeť nic nevezmu. A ač ho nutil, aby vzal, však nikoli nechtěl.

¹⁷I řekl Náman: Tedy nic? Ale nechť jest dáno, prosím, mně služebníku tvému břímě země na dva mezky; neboť nebude více obětovati služebník tvůj zápalů aneb obětí bohům cizím, ale Hospodinu.

¹⁸V této však věci odpusť Hospodin služebníku tvému: Když vchází pán můj do chrámu Remmon, aby se tam modlil, a on podpírá se na mou ruku, že i já skláním se v chrámě Remmon. Toho sklánění mého v chrámě Remmon nechť neváží, prosím, Hospodin služebníku tvému při té věci.

¹⁹I řekl jemu: Jdi v pokoji. A když odjel od něho nedaleko,

²⁰V tom řekl Gézi služebník Elizea muže Božího: Hle, nedopustil pán můj Námanovi Syrskému tomuto, aby dáti měl z ruky své to, což přivezl. Živť jest Hospodin, žeť poběhnu za ním, a vezmu něco od něho.

²¹Protož běžel Gézi za Námanem. A vida Náman běžícího za sebou, rychle skočil s vozu vstříc jemu a řekl: Dobře-li se děje?

²²A on odpověděl: Dobře. Pán můj poslal mne, aťbych řekl: Aj, teď nyní přišli ke mně dva mládenci s hory Efraim z synů prorockých; dej jim medle centnéř stříbra a dvoje roucho proměnné.

²³I řekl Náman: Raději vezmi dva centnéře. I přinutil ho. A svázav dva centnéře stříbra do dvou pytlů, a dvoje roucho proměnné, vložil to na dva pacholky své, kteříž nesli před ním.

²⁴A když přišel na vrch, vzal to z rukou jejich, a složil v jednom domě, propustiv muže ty, kteřížto odešli.

²⁵Sám pak všed, stál před pánem svým. I řekl mu Elizeus: Odkudžto, Gézi? Odpověděl: Nechodil služebník tvůj nikam.

²⁶Kterýž řekl jemu: Zdaliž srdce mé nebylo při tom, když obrátil se muž s vozu svého vstříc tobě? Zdaliž čas byl bráti stříbro aneb roucho, aneb olivoví a vinice, aneb stáda a voly, neb služebníky aneb děvky?

²⁷Protož malomocenství Námanovo přichytí se tebe i semene tvého na věky. I vyšel od tváři jeho malomocný jako sníh.

2. Královská 5

¹Naamán, velitel armády aramejského krále, byl před svým pánem významným a vznešeným mužem, neboť skrze něj dal Hospodin Aramejcům záchranu. Ten muž byl ⌈udatný hrdina,⌉ ale byl postižen malomocenstvím.

²Když jednou Aramejci vytáhli na loupežnou výpravu, odvedli z izraelské země mladé děvče. Sloužilo pak Naamánově ženě.

³Řeklo své paní: Kéž by se můj pán dostal před proroka, který je v Samaří. Potom by ho zbavil malomocenství.

⁴Naamán šel a oznámil svému pánu: To děvče z izraelské země povídalo ⌈to a to.⌉

⁵Na to aramejský král řekl: Nuže, jdi, pošlu izraelskému králi dopis. Šel tedy a vzal s sebou deset talentů stříbra, šest tisíc šekelů zlata a deset proměnných rouch.

⁶Přinesl dopis izraelskému králi. V něm stálo toto: Až se k tobě dostane tento dopis, viz, že jsem k tobě poslal svého otroka Naamána, abys ho zbavil malomocenství.

⁷I stalo se, když izraelský král přečetl ten dopis, že roztrhl své roucho a řekl: Což jsem Bůh, abych usmrcoval či zachovával při životě, že tento posílá ke mně, abych zbavil člověka malomocenství? ⌈Rozvažte a pohleďte,⌉ že proti mně hledá záminku.

⁸I stalo se, když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně, aby poznal, že je v Izraeli prorok.

⁹Když přišel Naamán se ⌈svými koňmi⌉ a s vozem, zastavil u vchodu do Elíšova domu.

¹⁰Elíša k němu poslal posla se slovy: Jdi a umyj se sedmkrát v Jordánu; tvé tělo se obnoví a budeš čistý.

¹¹Naamán se rozhněval, odešel a řekl: Hle, říkal jsem si: Jistě vyjde, postaví se, bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, mávat rukou k místu a zbaví mě malomocenství.

¹²Což nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší nežli všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl umýt v nich, abych byl čist? Obrátil se a v hněvu odcházel.

¹³Přistoupili jeho otroci a přemlouvali ho. Říkali: Můj otče, kdyby ti prorok pověděl nějakou velkou věc, cožpak bys to neudělal? Tím spíše, když ti řekl: Umyj se a budeš čistý.

¹⁴Sestoupil tedy, ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího a jeho tělo se obnovilo a bylo jako tělo malého chlapce -- byl čist.

¹⁵Pak se vrátil k muži Božímu, on a celý jeho doprovod. Přišel, postavil se před ním a řekl: Hle, nyní vím, že na celé zemi není Bůh, jenom v Izraeli. A teď přijmi dar od svého otroka.

¹⁶On ale odpověděl: Jakože živ je Hospodin, kterému sloužím, nepřijmu. Ačkoliv ho nutil, aby přijal, on to odmítl.

¹⁷Nato Naamán řekl: Když ne, tak dovol, ať je tvému otroku dán náklad prsti, co unese pár mezků, neboť tvůj otrok již nebude připravovat zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům, jenom Hospodinu.

¹⁸Tuto věc ať Hospodin odpustí tvému otroku: Když můj pán přichází do domu Rimónova, aby se tam klaněl, opírá se o mou ruku a klaním se v domě Rimónově. Až se budu klanět v domě Rimónově, ať Hospodin odpustí tvému otroku tuto věc.

¹⁹Odpověděl mu: ⌈Jdi v pokoji.⌉ Když od něho odešel ⌈na kus cesty,⌉

²⁰Gechází, služebník Elíši, muže Božího, si řekl: Hle, můj pán ušetřil tohoto Aramejce Naamána a nepřijal od něj, co přivezl. Jakože živ je Hospodin, poběžím za ním a vezmu si od něj něco.

²¹Tak se hnal Gechází za Naamánem. Když Naamán uviděl, že za ním někdo běží, ⌈rychle seskočil⌉ z vozu a šel mu vstříc. Zeptal se: Vše ⌈v pořádku?⌉

²²Odpověděl: Vše v pořádku. Můj pán mě poslal se slovy: Hle, přišli ke mně právě z Efrajimského pohoří dva mládenci z prorockých žáků. Dej jim, prosím, talent stříbra a dvě proměnná roucha.

²³Naamán odpověděl: Buď tak laskav, vezmi si dva talenty. Nutil ho a zabalil dva talenty stříbra do dvou vaků i dvě proměnná roucha a dal to dvěma svým služebníkům, aby to před ním nesli.

²⁴Když přišel Géchazí na kopec, vzal si to od nich a uložil to v domě. Muže propustil a oni odešli.

²⁵On pak šel a postavil se před svým pánem. Elíša se ho zeptal: Odkudpak, Géchází? Odpověděl: Tvůj otrok nešel nikam.

²⁶On mu řekl: ⌈Nešel jsem v duchu s tebou,⌉ když ten muž sestoupil ze svého vozu a šel ti vstříc? Což je čas brát stříbro a brát roucha, ⌈olivové háje a vinice,⌉ brav a skot, otroky a otrokyně?

²⁷Naamánovo malomocenství ulpí navěky na tobě a na tvém potomstvu. Nato od něj odešel postižen malomocenstvím, bílý jako sníh.