2. Královská 23

¹Tedy poslav král, aby se shromáždili k němu všickni starší Judští a Jeruzalémští,

²Vstoupil král do domu Hospodinova a všickni muži Judští, i všickni obyvatelé Jeruzalémští s ním, i kněží a proroci, a všecken lid od malého až do velikého, i četl, aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy, kteráž byla nalezena v domě Hospodinově.

³Potom stoje král na místě vyšším, učinil smlouvu před Hospodinem, že bude následovati Hospodina, a ostříhati přikázaní jeho, i svědectví jeho a ustanovení jeho, vším srdcem svým a vší duší svou, a plniti slova smlouvy té, kteráž jsou zapsána v knize té. K kteréžto smlouvě i všecken lid přistoupil.

⁴A přikázal král Helkiášovi knězi nejvyššímu a kněžím nižším i strážným prahu, aby vymetali z chrámu Hospodinova všecky nádoby, kteréž udělány byly Bálovi a háji, i všemu vojsku nebeskému. Kterýž popáliv je vně za Jeruzalémem na poli Cedron, vnesl prach jejich do Bethel.

⁵Složil také kněží, kteréž byli ustanovili králové Judští, aby kadívali na výsostech v městech Judských a vůkol Jeruzaléma; takž podobně i ty, kteříž kadívali Bálovi, slunci, měsíci a planétám, i všemu vojsku nebeskému.

⁶Vyvezl také háj z domu Hospodinova ven z Jeruzaléma ku potoku Cedron, a spálil jej u potoka Cedron a setřel na prach; ten pak prach vysypal na hroby synů toho lidu.

⁷Domky také sodomářů hanebných zkazil, kteříž byli při domě Hospodinově, v nichž ženy tkaly kortýny k háji.

⁸A kázal přivésti všecky kněží z měst Judských, a poškvrnil výsostí, na nichž kadívali kněží, od Gabaa až do Bersabé. Zkazil také výsostí u bran, kteréž byly u vrat brány Jozue, knížete města, a byly po levé straně vcházejícímu do brány městské.

⁹A však nepřistupovali ti kněží výsostí k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě, ale jídali chleby přesné mezi bratřími svými.

¹⁰Poškvrnil také i Tofet, jenž jest v údolí syna Hinnom, aby více žádný nevodil syna svého aneb dcery své skrze oheň Molochovi.

¹¹Zahladil také ty koně, kteréž byli postavili králové Judští slunci, kdež se vchází do domu Hospodinova, k domu Netanmelecha komorníka, kterýž byl v Parvarim; a vozy slunce spálil ohněm.

¹²Ano i oltáře, kteříž byli na vrchním paláci Achasovu, jichž byli nadělali králové Judští, a oltáře, jichž nadělal Manasses v obou síních domu Hospodinova, pobořil král, a pospíšiv s nimi odtud, dal vysypati prach jejich do potoka Cedron.

¹³Výsosti také, kteréž byly před Jeruzalémem, a kteréž byly po pravé straně hory Olivetské, jichž byl nadělal Šalomoun král Izraelský Astarotovi, ohavnosti Sidonských, a Chámosovi, ohavnosti Moábských, a Melchomovi, ohavnosti synů Ammon, poškvrnil král,

¹⁴A potřískal obrazy, háje posekal, a místa jejich naplnil kostmi lidskými.

¹⁵Nadto i oltář, jenž byl v Bethel, a výsost, kterouž udělal Jeroboám syn Nebatův, kterýž přivedl k hřešení Izraele, i ten oltář i výsost zkazil, a spáliv výsost, setřel ji na prach; spálil i háj.

¹⁶A obrátiv se Joziáš, uzřel hroby, kteříž tu na hoře byli, a poslav, pobral kosti z těch hrobů a spálil je na tom oltáři. A tak poškvrnil ho vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil muž Boží ten, kterýž to předpověděl.

¹⁷I řekl: Jaký jest onenno nápis, kterýž vidím? Odpověděli jemu muži města: Hrob muže Božího jest, kterýž přišed z Judstva, předpověděl tyto věci, kteréž jsi učinil při oltáři v Bethel.

¹⁸Tedy řekl: Nechtež ho, aniž kdo hýbej kostmi jeho. I vysvobodili kosti jeho s kostmi proroka toho, kterýž byl přišel z Samaří.

¹⁹Též všecky domy výsostí, kteříž byli v městech Samařských, jichž byli nadělali králové Izraelští, aby popouzeli Hospodina, zkazil Joziáš, a učinil jim rovně tak, jakž byl učinil v Bethel.

²⁰Zbil také všecky kněží výsostí, kteříž tu byli, na oltářích, a pálil kosti lidské na nich. Potom navrátil se do Jeruzaléma.

²¹Přikázal pak král všemu lidu, řka: Slavte velikunoc Hospodinu Bohu svému, jakož psáno jest v knize smlouvy této.

²²Nebo nebyla slavena taková velikanoc od času soudců, kteříž soudili Izraele, a po všecky dny králů Izraelských a králů Judských.

²³Osmnáctého léta krále Joziáše slavena jest ta velikanoc Hospodinu v Jeruzalémě.

²⁴Ano i věšťce a hadače, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty ohavnosti, což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě, vyplénil Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterouž nalezl Helkiáš kněz v domě Hospodinově.

²⁵A nebylo jemu podobného krále před ním, kterýž by obrátil se k Hospodinu celým srdcem svým, a celou duší svou, i všemi mocmi svými vedlé všeho zákona Mojžíšova, ani po něm nepovstal podobný jemu.

²⁶A však neodvrátil se Hospodin od prchlivosti hněvu svého velikého, kterouž vzbuzen byl hněv jeho proti Judovi, pro všecka popouzení, kterýmiž popouzel ho Manasses.

²⁷Protož řekl Hospodin: Také i Judu zavrhu od tváři své, jako jsem zavrhl Izraele, a opovrhu to město, kteréž jsem vyvolil, Jeruzalém, i ten dům, o němž jsem byl řekl: Jméno mé tam bude.

²⁸O jiných pak činech Joziášových, a cožkoli činil, zapsáno jest v knize o králích Judských.

²⁹Za dnů jeho přitáhl Farao Nécho král Egyptský proti králi Assyrskému k řece Eufraten. I vytáhl král Joziáš proti němu, a on zabil jej v Mageddo, když ho uzřel.

³⁰Tedy služebníci jeho vloživše jej mrtvého na vůz, přivezli ho z Mageddo do Jeruzaléma, a pochovali jej v hrobě jeho. I vzal lid země Joachaza syna Joziášova, a pomazali ho, i ustanovili králem na místě otce jeho.

³¹Ve třimecítma letech byl Joachaz, když počal kralovati, a kraloval tři měsíce v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Chamutal, dcera Jeremiášova z Lebna.

³²A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž činili otcové jeho.

³³I svázal ho Farao Nécho v Ribla, v zemi Emat, když kraloval v Jeruzalémě, a uložil daň na tu zemi, sto centnéřů stříbra a centnéř zlata.

³⁴A ustanovil Farao Nécho za krále Eliakima syna Joziášova, na místo Joziáše otce jeho, a proměnil jméno jeho, aby sloul Joakim. Ale Joachaza vzal, kterýž, když se dostal do Egypta, umřel tam.

³⁵To pak zlato i stříbro dával Joakim Faraonovi; pročež šacoval obyvatele země, aby mohl dáti stříbro k rozkázaní Faraonovu. Od jednoho každého vedlé toho, jakž byl šacován, bral stříbro i zlato od lidu země, aby dal Faraonovi Néchovi.

³⁶V pětmecítma letech byl Joakim, když počal kralovati, a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Zebuda, dcera Pedaiova z Ruma.

³⁷I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, podlé všeho, což činili otcové jeho.

2. Královská 23

¹Král ⌈dal k sobě shromáždit⌉ všechny judské a jeruzalémské starší.

²Pak vystoupil král do Hospodinova domu a s ním všichni Judejci a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kněží, proroci a všechen lid od nejmenšího do největšího; a četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinově domě.

³Král stál u sloupu a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem, bude celým srdcem a celou duší zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a naplňovat slova této smlouvy zapsaná v této knize. A všechen lid ⌈vstoupil do smlouvy.⌉

⁴Nato král přikázal veleknězi Chilkijášovi, kněžím druhým v pořadí a strážcům prahu, aby vynesli z Hospodinova chrámu všechny předměty učiněné pro Baala, Ašeru a pro celý nebeský zástup. Spálil je venku za Jeruzalémem na polích Kidrónu a jejich prach odnesl do Bét–elu.

⁵Odstranil žrece, které ustanovili judští králové, ⌈aby pálili⌉ oběti na návrších v judských městech a v okolí Jeruzaléma, a ty, kdo obětovali Baalovi, slunci, měsíci, ⌈hvězdám zvěrokruhu⌉ a celému nebeskému zástupu.

⁶Vynesl Ašeru z Hospodinova domu ven za Jeruzalém do údolí Kidrónu, spálil ji v údolí Kidrónu, rozdrtil na prach a její prach hodil na hroby ⌈obyčejných lidí.⌉

⁷Strhl také domy chrámových smilníků, které byly v Hospodinově domě, kde ženy tkaly stany pro Ašeru.

⁸Přivedl všechny kněze z judských měst a znečistil návrší, kde kněží pálili oběť, od Geby až po Beer–šebu. Strhl též návrší bran u vchodu do brány velitele města Jóšuy, nalevo, když se vchází do městské brány.

⁹Kněží návrší ovšem nevystupovali k Hospodinovu oltáři v Jeruzalémě, ale jedli nekvašené chleby spolu se svými bratry.

¹⁰Tófet, který je v údolí Hinómova syna, také znečistil, aby nikdo neprováděl svého syna či dceru ohněm Molekovi.

¹¹Odstranil též koně, které judští králové zasvětili slunci, od vchodu do Hospodinova domu, u komory dvorního úředníka Netan–meleka, která byla v parbaru; vozy zasvěcené slunci spálil ohněm.

¹²Také oltáře, které byly na střeše Achazovy horní místnosti a jež udělali judští králové, i oltáře, které udělal Menaše na obou nádvořích Hospodinova domu, král strhl, rozdrtil je a jejich prach hodil do údolí Kidrónu.

¹³Také návrší, která byla naproti Jeruzalému na jih od ⌈Hory zkázy⌉ a jež postavil izraelský král Šalomoun pro Aštoretu, ohavnou modlu Sidóňanů, pro Kemóše, ohavnou modlu Moábců, a pro Milkóma, ohavnou modlu synů Amónových, král znečistil.

¹⁴Roztřískal posvátné sloupy, pokácel posvátné kůly a jejich místo naplnil lidskými kostmi.

¹⁵Také oltář, který byl v Bét–elu, návrší, které udělal Jarobeám, syn Nebatův, jenž svedl Izrael k hříchu, také tento oltář i návrší strhl; spálil návrší a rozdrtil na prach, i posvátný kůl spálil.

¹⁶Když se Jóšijáš ohlédl, uviděl hroby, které byly na té hoře; ⌈dal vzít⌉ kosti z hrobů, spálil je na oltáři a znečistil ho podle Hospodinova slova, které volal muž Boží, který vyhlásil tyto události.

¹⁷Zeptal se: Co je to za náhrobek, který vidím? Mužové města mu odpověděli: To je hrob muže Božího, který přišel z Judska a vyhlásil tyto události, které jsi s bételským oltářem vykonal.

¹⁸Řekl: Nechte ho být. Nikdo ať nehýbe s jeho kostmi. Tak zachránili jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze Samaří.

¹⁹Také všechny svatyně návrší, které byly v samařských městech a jež udělali izraelští králové, aby provokovali Hospodina k hněvu, Jóšijáš odstranil. Naložil s nimi stejně, jako to učinil v Bét–elu.

²⁰Obětoval na oltářích všechny kněze návrší, kteří tam byli, spálil na nich lidské kosti a vrátil se do Jeruzaléma.

²¹Král přikázal všemu lidu: Slavte Velikonoce Hospodinu, svému Bohu, jak je zapsáno v této knize smlouvy.

²²Takové Velikonoce se totiž neslavily ode dnů soudců, kteří soudili Izrael, a ani po všechny dny králů izraelských i králů judských.

²³Ale v osmnáctém roce vlády krále Jóšijáše se slavily takové Velikonoce Hospodinu v Jeruzalémě.

²⁴Také ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce, domácí bůžky, bůžky a všechny ohavné modly, které byly vidět v judské zemi a v Jeruzalémě, Jóšijáš vyhladil, aby naplnil slova zákona, zapsaná v knize, kterou našel kněz Chilkijáš v Hospodinově domě.

²⁵Před ním nebyl takový král, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou zcela podle Mojžíšova zákona, a ani po něm nepovstal jemu podobný.

²⁶Avšak Hospodin se neodvrátil od svého velkého planoucího hněvu, kterým vzplál proti Judovi za všechny provokace, kterými ho provokoval ke hněvu Menaše.

²⁷Hospodin řekl: Také Judu odstraním od své tváře, jako jsem odstranil Izrael, a zavrhnu toto město, které jsem vyvolil, Jeruzalém, i dům, o němž jsem řekl: Tam bude přebývat mé jméno.

²⁸Ostatní Jóšijášovy činy a všechny věci, které činil, jsou zapsány v knize Letopisů judských králů.

²⁹Za jeho dnů vytáhl faraon Néko, egyptský král, ke králi asyrskému k řece Eufratu. Král Jóšijáš vytáhl proti němu, ale Néko ho usmrtil u Megida, jakmile ho uviděl.

³⁰Jeho otroci ho dovezli ve voze mrtvého od Megida. Přivezli ho do Jeruzaléma a pohřbili ho v jeho hrobě. Lid země vzal Jóachaza, syna Jóšijášova, pomazali ho a ustanovili ho králem místo jeho otce.

³¹Jóachazovi bylo dvacet tři let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Jeho matka se jmenovala Chamútal, dcera Jeremjáše z Libny.

³²Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to činili jeho otcové.

³³Faraon Néko ho spoutal v Rible v zemi Chamátu, aby nemohl kralovat v Jeruzalémě, a uložil zemi pokutu sto talentů stříbra a talent zlata.

³⁴Faraon Néko ustanovil králem Eljakíma, syna Jóšijášova, místo jeho otce Jóšijáše. Jeho jméno změnil na Jójakím. Jóachaza vzal, odvedl ho do Egypta a tam zemřel.

³⁵Jójakím dal faraonovi stříbro a zlato; ⌈vyměřil ovšem zemi daň, aby mohl dát stříbro podle faraonova příkazu -- od každého z lidu země vymáhal stříbro a zlato podle svého výměru, aby to mohl dát faraonovi Nékovi.⌉

³⁶Jójakímovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Zebúda, dcera Pedajášova z Rúmy.

³⁷Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, stejně jako to činili jeho otcové.