2. Královská 19

¹To když uslyšel král Ezechiáš, roztrhl roucho své, a oděv se žíní, všel do domu Hospodinova.

²I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písaře, i starší z kněží, oblečené v žíně, k Izaiášovi proroku, synu Amosovu.

³Kteříž řekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržek i rouhání jest den tento; přiblížilť se plod k vyjití, ale není síly při rodičce.

⁴Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj všecka slova Rabsacova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, aby pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov, kteráž by slyšel. Protož pozdvihni modlitby své za tento ostatek, kterýž se nalézá.

⁵A tak přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi.

⁶Jimž odpověděl Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov těch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mi rouhali služebníci krále Assyrského.

⁷Aj, já pustím naň vítr, aby uslyše pověst, navrátil se do země své, a učiním to, že padne od meče v zemi své.

⁸Rabsace pak navrátiv se, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna; nebo uslyšel, (pročež odtrhl od Lachis,)

⁹Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mouřenínském, ano pravili: Aj, teď táhne, aby bojoval s tebou. I navrátil se, a však poslal jiné posly k Ezechiášovi s těmito slovy:

¹⁰Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, řkouce: Nechť tebe nesvodí Bůh tvůj, v němž ty doufáš, říkaje: Nebudeť dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského.

¹¹Aj, slyšels, co jsou činili králové Assyrští všechněm zemím, pohubivše je, a ty bys měl býti vysvobozen?

¹²Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů, kteréž zahladili otcové moji, totiž Gozana, Charana, Resefa a syny Eden, kteříž byli v Telasar?

¹³Kde jest král Emat, a král Arfad, a král města Sefarvaim, Ana i Ava?

¹⁴Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů, přečetl jej, a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem.

¹⁵A modlil se Ezechiáš před Hospodinem, řka: Hospodine Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi.

¹⁶Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči své a pohleď; slyš slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek Bohu živému.

¹⁷Takť jest, Hospodine, žeť jsou zkazili králové Assyrští národy ty i země jejich.

¹⁸A uvrhli bohy jejich do ohně. Nebo nebyli bohové, ale dílo rukou lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je.

¹⁹A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás, prosím, z ruky jeho, ať by poznala všecka království země, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem.

²⁰Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi, řka: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského, vyslyšel jsem tě.

²¹Totoť jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o něm: Pohrdá tebou, a posmívá se tobě, králi, panna dcera Sionská, potřásá za tebou hlavou dcera Jeruzalémská.

²²Kohož jsi zhaněl? A komus se rouhal? Proti komu jsi povýšil hlasu a pozdvihls vzhůru očí svých? Však proti svatému Izraelskému.

²³Skrze posly své utrhal jsi Pánu, a řekl jsi: Ve množství vozů svých vytáhl jsem na hory vysoké, na stráně Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu do nejdalších příbytků jeho, do lesů a výborných rolí jeho.

²⁴Já jsem vykopal a pil jsem vody cizí, a vysušil jsem nohama svýma všecky potoky podmaněných.

²⁵Zdaliž jsi neslyšel, že již dávno jsem jej učinil, a ode dnů starých jej sformoval? Což tedy nyní přivedl bych jej k zkažení a v hromady rumu, jako jiná města hrazená?

²⁶Jejichž obyvatelé mdlí byli, předěšení a zahanbení, byvše jako bylina polní a zelina vzcházející, jako tráva na střechách, a jako osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo obilí.

²⁷Sedání pak tvé, vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti mně.

²⁸Poněvadž jsi se rozzlobil proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá do úst tvých, a odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel.

²⁹Toto pak měj, Ezechiáši, za znamení: Že jíte roku prvního to, což se samo rodí, též druhého roku, což samo vzchází, třetího teprv roku sejte a žněte, a štěpujte vinice, a jezte ovoce z nich.

³⁰Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozůstal, vpustí zase kořeny své hluboce, a vydá užitek nahoru.

³¹Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a ti, kteříž jsou zachováni, z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupů učiní to.

³²A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž se ho zmocní pavézníci, aniž udělají u něho náspu.

³³Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se, a do města tohoto nevejde, praví Hospodin.

³⁴Nebo chrániti budu města tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého.

³⁵Tedy stalo se té noci, že vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte pět tisíců. I vstali ráno, a aj, všickni mrtví.

³⁶Pročež odjel a utekl Senacherib král Assyrský, a navrátiv se, bydlil v Ninive.

³⁷I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mečem, a sami utekli do země Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho.

2. Královská 19

¹I stalo se, když to král Chizkijáš uslyšel, že roztrhl své roucho, zakryl se pytlovinou a vešel do Hospodinova domu.

²Pak poslal Eljakíma, který byl nad domem, písaře Šebnu a starší kněze zahalené v pytlovině k proroku Izajášovi, synu Amósovu.

³Řekli mu: Toto praví Chizkijáš: Tento den je dnem soužení, trestu a znevážení, protože děti vešly do rodidel, ale není síla k porodu.

⁴Snad Hospodin, tvůj Bůh, uslyší všechna slova Rabšaka, kterého jeho pán, asyrský král, poslal, aby hanobil živého Boha, a pokárá ho za slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Pozdvihni tedy modlitbu za ostatek, který se tu nachází.

⁵Když přišli otroci krále Chizkijáše k Izajášovi,

⁶Izajáš jim řekl: Toto řekněte svému pánu: Toto praví Hospodin: Neboj se slov, která jsi slyšel, jimiž mi utrhali služebníci asyrského krále.

⁷Hle, dám do něj ducha, že když uslyší zprávu, vrátí se do své země a nechám jej v jeho zemi padnout mečem.

⁸Když se nejvyšší číšník vrátil, nalezl asyrského krále, jak bojuje proti Libně. Slyšel totiž, že odtáhl od Lakíše.

⁹Asyrský král uslyšel o kúšském králi Tirhákovi: Hle, vytáhl, aby s tebou bojoval. Nato znovu poslal k Chizkijášovi posly se slovy:

¹⁰Takto promluvte k judskému králi Chizkijášovi: Ať tě tvůj Bůh, v něhož doufáš, nepodvádí slovy: Jeruzalém nebude vydán do ruky asyrského krále.

¹¹Hle, sám jsi slyšel, jak asyrští králové naložili se všemi těmi zeměmi, že je zasvětili zkáze. A ty bys byl vysvobozen?

¹²Bohové národů, které moji otcové zničili -- bohové Gózanu, Cháranu, Resefu a synů Edenu, kteří byli v Telasáru -- vysvobodili je snad?

¹³Kde je král Chamátu, král Arpádu a král města Sefarvajimu, Heny a Ivy?

¹⁴Chizkijáš vzal od poslů dopis a přečetl ho. Pak Chizkijáš vstoupil do Hospodinova domu a rozprostřel ho před Hospodinem.

¹⁵Pak se Chizkijáš modlil před Hospodinem: Hospodine, Bože Izraele, sedící na cherubech, ty jediný jsi Bůh nad všemi královstvími země; ty jsi učinil nebesa i zemi.

¹⁶Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš; otevři, Hospodine, své oči a pohleď! Slyš Sancheríbova slova, která vzkázal, aby hanobil živého Boha.

¹⁷Hospodine, asyrští králové ty národy a jejich území opravdu zpustošili;

¹⁸a jejich bohy uvrhli do ohně, protože to nejsou bohové, nýbrž jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen; proto je zničili.

¹⁹A teď, Hospodine, náš Bože, zachraň nás z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že ty jediný, Hospodine, jsi Bůh.

²⁰Izajáš, syn Amósův, vzkázal Chizkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Slyšel jsem, co ses ke mně modlil ohledně asyrského krále Sancheríba.

²¹Toto je slovo, které o něm řekl Hospodin: Pohrdá tebou, vysmívá se ti panna, dcera sijónská, potřásá za tebou hlavou dcera jeruzalémská.

²²Koho jsi tupil a komu jsi utrhal? Proti komu jsi pozvedl hlas? Vysoko jsi pozdvihl své oči, proti Svatému Izraele.

²³Skrze své posly jsi tupil Panovníka. Řekl sis: S množstvím svých vozů jsem vytáhl na výšiny hor, do nejvzdálenějších částí Libanonu; pokácel jsem jeho vysoké cedry, jeho nejlepší cypřiše; vstoupil jsem do jeho nejzazší výše, do jeho ⌈úrodné lesní zahrady.⌉

²⁴Vykopal jsem studny a pil jsem ⌈cizí vodu,⌉ chodidly svých nohou jsem vysušil všechny egyptské řeky.

²⁵Cožpak jsi neslyšel, že jsem to již dávno připravil, ode dnů dávnověku jsem to vytvořil? Nyní to naplňuji: Nastalo pustošení, opevněná města se hroutí v hromady kamení.

²⁶Jejich obyvatelé byli bezmocní, vyděšeni a zahanbeni, byli jako polní zeleň a zelené býlí, jako tráva na střechách a pole sežehnuté východním větrem.

²⁷Tvé bydlení, tvé vycházení i vcházení znám, také tvé běsnění proti mně.

²⁸Protože tvé běsnění proti mně a tvá sebejistota vystoupila do mých uší, vložím ti kruh do nosu a uzdu do tvých pysků a odvedu tě zpět cestou, kterou jsi přišel.

²⁹A toto ti bude znamením: Tento rok se bude jíst to, co vyroste samo, v druhém roce to, co ještě z toho vyroste, a ve třetím roce zasévejte a sklízejte, vysazujte vinice a jezte jejich ovoce.

³⁰A ti z domu judského, kteří vyváznou, ti pozůstalí, se opět zakoření dolů a ponesou ovoce vzhůru,

³¹neboť z Jeruzaléma vyjde ostatek a ti, kteří vyváznou, z hory Sijón. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

³²Proto toto praví Hospodin o asyrském králi: Nevejde do tohoto města, ani šíp tam nevystřelí, nevyjde proti němu se štítem ani proti němu nenavrší násep.

³³Cestou, kterou přišel, se vrátí a do tohoto města nevejde, je Hospodinův výrok.

³⁴Budu tomuto městu štítem, abych ho zachránil kvůli sobě a kvůli svému otroku Davidovi.

³⁵I stalo se oné noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc mužů. Když lidé časně ráno vstali, hle, ti všichni byli ⌈dočista mrtví.⌉

³⁶A asyrský král Sancheríb odtáhl, šel, vrátil se a pobýval v Ninive.

³⁷I stalo se, když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha, že jeho synové Adramelek a Sareser ho zabili mečem a unikli do země Ararat. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón.