2. Korintským 12

¹Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k viděním a zjevením Páně.

²Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví,) kterýž byl vtržen až do třetího nebe.

³A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví,)

⁴Že byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti.

⁵Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nebudu se chlubiti, než toliko nemocmi svými.

⁶Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť nemoudrým, pravdu zajisté povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více o mně, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne.

⁷A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, anděl satan, aby mne zašijkoval, abych se nad míru nepovyšoval.

⁸Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne.

⁹Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.

¹⁰Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem.

¹¹Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Nebo já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé, ačkoli nic nejsem.

¹²Znamení zajisté apoštolství prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích, a v zázracích, a v mocech.

¹³Nebo co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to, že jsem já nezahálel s obtížením vaším? Odpusťtež mi to bezpráví.

¹⁴Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť zaháleti s obtížením vaším. Neboť nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Nemajíť zajisté synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům.

¹⁵Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše, ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován.

¹⁶Ale nechť jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal.

¹⁷Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás?

¹⁸Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi šlepějemi?

¹⁹A zase domníváte-li se, že se vymlouváme před vámi? Před oblíčejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání.

²⁰Neboť se bojím, abych snad přijda, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli, aby snad nebylo svárů, závistí, hněvů, vád, utrhání, reptání, nadýmání, různic,

²¹Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž prvé hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.

2. Korintským 12

¹Musím se chlubit, ač [mi] to není k užitku, přistoupím k viděním a zjevením ⌈od Pána⌉.

²Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe -- zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.

³A vím, že tento člověk -- bylo–li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví --

⁴byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit.

⁵Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda [svými] slabostmi.

⁶Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo [co] ode mne ⌈slyší.

⁷A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl⌉ mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval [a já se nepovyšoval].

⁸Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby ⌈to ode mne odešlo⌉,

⁹ale on mi řekl: Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dokonává ve slabosti. ⌈Velmi rád⌉ se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

¹⁰Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.

¹¹Ztratil jsem rozum! K tomu jste mne přinutili vy. Já mám být od vás doporučován, neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic.

¹²Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divya mocnými činy.

¹³V čem jste na tom byli hůř než ostatní sbory, kromě toho, že já sám jsem vám nebyl na obtíž? Odpusťte mi tuto křivdu!

¹⁴Hle, [to] ⌈jsem potřetí připraven k vám přijít⌉. A nebudu vám na obtíž. Nehledám to, co je vaše, nýbrž vás. Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.

¹⁵Já velmi rád vynaložím všechno, ano sám sebe vydám pro vaše duše. Když vás více miluji, mám být za to méně milován?

¹⁶Ale budiž! Já sám jsem vám nebyl na obtíž, ale jsem prý chytrák a obelstil jsem vás.

¹⁷Snad jsem vás podvedl skrze někoho, koho jsem k vám poslal?

¹⁸Vybídl jsem Tita a poslal jsem s ním bratra. Podvedl vás snad Titus? Což jsme nejednali v témž duchu a nešli ve stejných šlépějích?

¹⁹Už dávno si myslíte, že se před vámi obhajujeme. Před Bohem v Kristu mluvíme, a to všechno, milovaní, pro vaše budování.

²⁰Bojím se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby nepovstaly svár, žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy, nadutosti, zmatky.

²¹Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu a neučinili pokání z nečistoty, smilstva a bezuzdnosti, kterých se dopustili.