1. Tesalonickým 2 Porovnání: Kralická vs ČSP

1. Tesalonickým 2

¹Nebo vy sami víte, bratří, že příchod náš k vám nebyl daremný.

²Ale i prvé trpěvše, i pohanění snáševše, (jakož víte,) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu svém mluviti vám směle evangelium Boží s mnohými odpory.

³Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.

⁴Ale jakož Bůh nás oblíbil, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž libuje srdce naše.

⁵Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.

⁶Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.

⁷Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.

⁸Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše své, proto že jste nám byli milí.

⁹Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.

¹⁰Vy jste svědkové i Bůh, žeť jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,

¹¹Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali,

¹²I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.

¹³Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale (jakož v pravdě jest,) jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás věřících.

¹⁴Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu v Kristu Ježíši; nebo jste takovéž věci i vy trpěli od svého pokolení, jako i oni od Židů.

¹⁵Kteříž i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všechněm lidem jsou odporní,

¹⁶Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv konečný.

¹⁷My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli, tělem ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.

¹⁸Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i podruhé, ale překazil nám satan.

¹⁹Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před oblíčejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho?

²⁰Vy jistě jste sláva naše i radost.

1. Tesalonickým 2

¹Sami víte, bratři, že náš příchod k vám nezůstal bez užitku.

²I když jsme předtím ve Filipech trpěli a byli potupeni, jak sami víte, odhodlali jsme se ve svém Bohu vám v mnohém zápase směle mluvit Boží evangelium.

³Vždyť naše povzbuzování není z poblouzení ani z nečistoty ani ve lsti;

⁴ale Bůh nás vyzkoušel, aby nám svěřil evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce.

⁵Jak víte, nikdy ⌈jsme nepoužili lichocení⌉ ani jsme nebyli chtiví zisku -- Bůh je svědek!

⁶Nehledáme ani slávu od lidí, od vás ani od jiných.

⁷Jako Kristovi apoštolové můžeme užívat vážnosti, avšak ⌈byli jsme⌉ mezi vámi něžní, jako když žena chová vlastní děti.

⁸Tak jsme po vás toužili, že jsme byli ochotni dát vám nejen evangelium Boží, ale i své duše, neboť jste se nám stali drahými.

⁹Jistě pamatujete, bratři, na naši těžkou práci a lopotu, jak jsme dnem i nocí pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám vyhlásili evangelium Boží.

¹⁰Vy i sám Bůh jste svědky, jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně k vám věřícím chovali;

¹¹a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, povzbuzovali a zavazovali jako otec vlastní děti,

¹²abyste žili, jak je důstojné Boha, který vás povolává do svého království a slávy.

¹³A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících.

¹⁴Vždyť vy jste, bratři, napodobili církve Boží, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste ⌈stejně trpěli⌉ od vlastních krajanů, jako i oni od Židů,

¹⁵kteří zabili Pána Ježíše i [své] proroky a také nás pronásledovali; Bohu se líbit nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští.

¹⁶Brání nám mluvit k pohanům, aby byli spaseni, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti.

¹⁷Byli jsme, bratři, od vás ⌈na určitou dobu⌉ odloučeni, bylo to však jen tělem, ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit vaši tvář.

¹⁸Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel ⌈víc než jednou⌉, ale Satan nám v tom zabránil.

¹⁹Kdo je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby, ne–li právě vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu?

²⁰Vždyť vy jste naše sláva i radost.