1. Samuelova 26

¹Opět přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Nevíš-liž, že se David kryje na pahrbku Hachila proti poušti?

²Protož povstal Saul a táhl na poušť Zif, a s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele, aby hledal Davida na poušti Zif.

³I položil se Saul na pahrbku Hachila, kterýž jest proti Jesimon při cestě. David pak trvaje na poušti, srozuměl, že Saul za ním přitáhl na poušť.

⁴Nebo poslav David špehéře, vyzvěděl jistotně, že Saul přitáhl.

⁵Tedy vstav David, šel k místu, na němž se položil Saul s vojskem. I spatřil David místo, na kterémž ležel Saul a Abner syn Nerův, hejtman vojska jeho. Saul pak spal, jsa vozy otočen, lid také ležení svá měl vůkol něho.

⁶I mluvil David a řekl Achimelechovi Hetejskému a Abizai synu Sarvie, bratru Joábovu, řka: Kdo sstoupí se mnou k Saulovi do ležení? Odpověděl Abizai: Já sstoupím s tebou.

⁷A tak přišel David a Abizai k lidu v noci, a aj, Saul leže, spal, jsa vozy otočen, a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho, Abner pak i lid spali vůkol něho.

⁸Tedy řekl Abizai Davidovi: Dalť Bůh dnes nepřítele tvého v ruku tvou. Protož nyní, medle nechť jej probodnu pojednou kopím až do země, tak že nebude potřebí podruhé.

⁹Ale David řekl k Abizai: Nezabíjej ho; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova, byl by bez viny?

¹⁰Řekl také David: Živť jest Hospodin, leč Hospodin raní jej, aneb den jeho přijde, aby umřel, aneb na vojnu vytáhna, zahyne:

¹¹Mně nedej Hospodin, abych vztáhnouti měl ruku svou na pomazaného Hospodinova. Ale nyní vezmi medle to kopí, kteréž jest u hlavy jeho, a tu číši vodnou, a odejděme.

¹²I vzal David kopí a číši vodnou u hlavy Saulovy, a odešli, tak že žádný neviděl, ani nezvěděl, ani neprocítil, ale všickni spali; nebo sen tvrdý Hospodinův připadl byl na ně.

¹³A přešed David na druhou stranu, postavil se na vrchu hory zdaleka; nebo bylo mezi nimi nemalé místo.

¹⁴I zavolal David na lid a na Abnera syna Ner, řka: Což se neozveš, Abner? Odpovídaje pak Abner, řekl: Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále?

¹⁵I řekl David Abnerovi: Zdaliž ty nejsi muž? A kdo jest tobě rovný v Izraeli? Proč jsi tedy neostříhal krále, pána svého? Nebo přišel jeden z lidu, aby zabil krále, pána tvého.

¹⁶Neníť to dobře, co jsi učinil. Živť jest Hospodin, že jste hodni smrti, proto že neostříháte pána svého, pomazaného Hospodinova. Ale nyní pohleď, kde jest kopí královo a číše vodná, kteráž byla u hlavy jeho.

¹⁷Tedy poznal Saul hlas Davidův a řekl: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? Odpověděl David: Jest můj hlas, pane můj králi.

¹⁸Řekl také: Proč je to, že pán můj honí služebníka svého? Nebo co jsem učinil? A co jest zlého v ruce mé?

¹⁹Protož nyní poslyš, prosím, pane můj králi, slov služebníka svého: Jestliže tě Hospodin vzbudil proti mně, nechť zachutná obět, pakli lidé, zlořečení jsou před Hospodinem; nebo mne vyhnali dnes, abych nemohl obcovati dědictví Hospodinovu, jako by řekli: Jdi, služ bohům cizím.

²⁰Ale již aspoň nechť není vylita krev má na zemi bez rozsouzení Hospodinova; nebo vytáhl král Izraelský hledati blechy jedné, rovně jako by honil koroptvu na horách.

²¹I řekl Saul: Zhřešilť jsem, navratiž se, synu můj Davide. Neboť nebudu více zle činiti tobě, proto že jsi draze sobě vážil života mého dnešní den. Aj, bláznivě jsem dělal a bloudil přenáramně.

²²A odpovídaje David, řekl: Teď hle kopí královo. Nechť přijde někdo z služebníků, a vezme je.

²³Hospodin pak navratiž jednomu každému za spravedlnost jeho a věrnost jeho. Daltě byl zajisté Hospodin tebe dnes v ruku mou, ale nechtělť jsem vztáhnouti ruky své na pomazaného Hospodinova.

²⁴A protož jakož jsem já dnes sobě draze vážil života tvého, tak budiž draze vážen život můj před Hospodinem, aby mne vysvobodil ze vší úzkosti.

²⁵Tedy řekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu můj Davide. Tak čině, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocňuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému.

1. Samuelova 26

¹Tehdy přišli za Saulem do Gibeje Zífejci se slovy: David se skrývá na kopci Chakíla směrem k Ješímónu.

²Saul vstal a sestoupil do pustiny Zífu -- spolu s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele -- aby hledal Davida v pustině Zífu.

³Saul se utábořil na kopci Chakíla u cesty směrem k Ješímónu. David pobýval v pustině. Když zjistil, že Saul za ním přišel do pustiny,

⁴poslal David zvědy, aby se dozvěděl, že Saul opravdu přitáhl.

⁵Potom David vstal a šel na místo, kde se utábořil Saul. David zjistil místo, kde spal Saul i Abnér, syn Nérův, velitel armády. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něj.

⁶David promluvil a zeptal se Chetejce Achímeleka a Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora? Abíšaj řekl: Já s tebou sestoupím.

⁷David s Abíšajem přišel v noci k lidu a hle, Saul ležel a spal v ležení a jeho kopí bylo zabodnuté v zemi u hlavy. Abnér a lid ležel kolem něj.

⁸Abíšaj řekl Davidovi: Bůh dnes vydal tvého nepřítele do tvé ruky. Dovol, ať ho teď jednou ranou přibodnu kopím k zemi, ⌈druhou nebudu potřebovat.⌉

⁹David řekl Abíšajovi: Nezabíjej ho! Vždyť kdo může vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného a zůstat bez trestu?

¹⁰David řekl: Jakože živ je Hospodin, jistě jej postihne Hospodin nebo přijde jeho den a zemře nebo vyjde do boje a bude smeten.

¹¹Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Teď vezmi kopí, které je u jeho hlavy, a džbánek na vodu a pojďme.

¹²Nato vzal David kopí a džbánek na vodu od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl, nikdo se to nedozvěděl, nikdo se neprobudil, protože všichni spali, neboť na ně padl hluboký spánek od Hospodina.

¹³Pak David přešel na protilehlou stranu a postavil se vpovzdálí na vrcholku hory, takže mezi nimi ⌈byla velká vzdálenost.⌉

¹⁴David zavolal na lid a na Abnéra, syna Nérova: Odpověz, Abnére! Abnér odpověděl: Kdo jsi, že pokřikuješ na krále?

¹⁵David řekl Abnérovi: ⌈Jsi přece muž a nikdo není⌉ v Izraeli jako ty. Proč jsi nestřežil svého pána a krále? ⌈Někdo z lidu⌉ přišel, aby zabil krále, tvého pána.

¹⁶To není dobré, co jsi učinil. Jakože je živ Hospodin, ⌈jste syny smrti,⌉ protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, které byly u jeho hlavy.

¹⁷Když rozpoznal Saul Davidův hlas, řekl: Je to tvůj hlas, můj synu Davide? David odpověděl: Je to můj hlas, můj pane a králi.

¹⁸Dále řekl: Proč můj pán pronásleduje svého otroka? Co jsem udělal? Jaké zlo je při mně?

¹⁹Nyní ať vyslechne můj pán a král slova svého otroka: Jestliže tě proti mně podněcuje Hospodin, ať přijme přídavnou oběť. Jestliže však lidé, ať jsou prokletí před Hospodinem, neboť mě dnes vyhnali, abych neměl podíl na Hospodinově dědictví, se slovy: Jdi sloužit jiným bohům.

²⁰A nyní ať nepadne má krev na zem ⌈pryč z Hospodinovy přítomnosti.⌉ Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal jednu blechu, jako se honí koroptev v horách.

²¹Nato Saul řekl: Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Neudělám ti již nic zlého, za to, že sis dnes ⌈vážil mého života.⌉ Ano, jednal jsem bláznivě a převelice jsem zbloudil.

²²David odpověděl: Zde je ⌈královo kopí.⌉ Ať přijde někdo ze služebníků a vezme si ho.

²³Ať Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Když tě dnes Hospodin vydal do mé ruky, nechtěl jsem vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného.

²⁴Zrovna tak jako ⌈jsem si dnes cenil tvého života,⌉ tak ať ⌈si cení Hospodin mého života⌉ a vysvobodí mě ze všeho soužení.

²⁵Saul řekl Davidovi: Požehnaný jsi, můj synu Davide. ⌈Jistě to vykonáš a opravdu to dokážeš.⌉ David pak šel svou cestou a Saul se vrátil na své místo.