1. Samuelova 22

¹A tak odšel odtud David, skryl se v jeskyni Adulam. To když uslyšeli bratří jeho i všecken dům otce jeho, sešli se tam k němu.

²A shromáždili se k němu, kteřížkoli byli v ssoužení, a kteřížkoli byli zadlužilí, a kteřížkoli byli v hořkosti ducha, a byl nad nimi knížetem, tak že jich bylo s ním okolo čtyř set mužů.

³Potom odšel odtud David do Masfa Moábského a řekl králi Moábskému: Prosím, nechť vcházejí k vám i vycházejí otec můj a matka má, dokudž nezvím, co se mnou učiní Bůh.

⁴I přivedl je před krále Moábského, a bydlili s ním po všecky dny, v nichž zůstával David na tom hradě.

⁵Ale prorok Gád řekl Davidovi: Nebývejž déle na tom hradě, jdi, navrať se do země Judské. I odšel David, a přišel do lesa Haret.

⁶V tom uslyšel Saul, že by se zjevil David i muži, kteříž byli s ním. Saul pak bydlil v Gabaa pod hájem v Ráma, maje kopí své v rukou svých, a všickni služebníci jeho stáli před ním.

⁷I řekl Saul služebníkům svým, kteříž stáli před ním: Slyšte medle, synové Jemini: Všechněm-li vám dá syn Izai pole a vinice? Všecky-li vás postaví za správce nad tisíci a sty,

⁸Že jste se všickni spikli proti mně, aniž jest, kdo by mi oznámil? Již i syn můj učinil smlouvu s synem Izai, a však žádný z vás nelituje mne, aniž mi kdo oznámí, že pozdvihl syn můj služebníka mého proti mně, aby mi zálohy strojil, jakož se to již děje.

⁹Odpověděl pak Doeg Idumejský, kterýž též stál s služebníky Saulovými, a řekl: Viděl jsem syna Izai, an přišel do Nobe k Achimelechovi synu Achitobovu.

¹⁰Kterýž radil se o něho s Hospodinem a dal jemu potravy, také i meč Goliáše Filistinského dal jemu.

¹¹I poslal král, aby zavolali Achimelecha syna Achitobova, kněze, i vší čeledi otce jeho, totiž kněží, kteříž byli v Nobe. I přišli všickni před krále.

¹²Tedy řekl Saul: Slyš nyní, synu Achitobův. Kterýž odpověděl: Ej, pane můj.

¹³I dí k němu Saul: Proč jste se spikli proti mně, ty a syn Izai, když jsi jemu dal chléb a meč, a radils se s Bohem o něj, aby povstal proti mně k strojení mi záloh, jakož se to již děje?

¹⁴Odpovídaje Achimelech králi, řekl: A kdo jest tak věrný ze všech služebníků tvých jako David, kterýž i zetěm královým jest, kterýž kráčí v poslušenství tvém, a vzácný jest v domě tvém?

¹⁵Zdaliž jsem se nyní počal tázati Boha o něj? Odstup to ode mne. Nesčítejž král takové věci na služebníka svého, ani na koho z čeledi otce mého, neboť neví služebník tvůj o ničemž o tom ani nejmenší věci.

¹⁶Ale král řekl: Smrtí umřeš Achimelechu, ty i všecken dům otce tvého.

¹⁷I řekl král drabantům, kteříž stáli před ním: Obraťte se a zbíte kněží Hospodinovy, nebo i jejich ruka jest s Davidem; přes to vědouce, že utíká, nedali mi znáti. Služebníci však královští nechtěli vztáhnouti rukou svých, ani se obořiti na kněží Hospodinovy.

¹⁸A protož řekl král Doegovi: Obrať ty se, a pobí ty kněží. Takž Doeg Idumejský obrátiv se, obořil se na kněží, a zbil toho dne osmdesáte a pět mužů, kteříž nosili efod lněný.

¹⁹Nobe také město kněžské vyhubil ostrostí meče, od muže až do ženy, od malého až do požívajícího prsí, voly i osly, i dobytky pobil ostrostí meče.

²⁰Jediný toliko syn Achimelechův, syna Achitobova, jehož jméno bylo Abiatar, ušel a utekl k Davidovi.

²¹Tedy oznámil Abiatar Davidovi, že Saul zmordoval kněží Hospodinovy.

²²I řekl David Abiatarovi: Vědělť jsem toho dne, když tam byl Doeg Idumejský, že jistotně oznámí Saulovi; jáť jsem příčinu dal k zhubení všech duší domu otce tvého.

²³Zůstaň u mne, neboj se; nebo kdož hledati bude bezživotí mého, hledati bude bezživotí tvého, ale ochráněn budeš u mne.

1. Samuelova 22

¹Pak odtamtud David odešel a unikl do adulamské jeskyně. Když se o tom doslechli jeho bratři a celý dům jeho otce, přišli tam za ním.

²Shromáždili se k němu všichni, kdo byli v úzkostech, všichni, kdo měli dluh, a všichni, ⌈kdo měli hořkost v duši;⌉ a stal se jejich velitelem. Bylo s ním asi čtyři sta mužů.

³David šel odtamtud do moábské Mispy a moábskému králi řekl: Dovol, ať můj otec a má matka přijdou a zůstanou u vás, dokud se nedozvím, co ⌈pro mě⌉ Bůh učiní.

⁴Nato je přivedl před moábského krále a pobývali u něho po všechny dny, co byl David v pevnosti.

⁵Avšak prorok Gád řekl Davidovi: Nepobývej v pevnosti: Odejdi a jdi do judské země. David tedy šel a přišel do cheretského lesa.

⁶Saul se doslechl, že David a muži, kteří byli s ním, ⌈byli odhaleni.⌉ Saul tehdy seděl v Gibeji pod tamaryškem na výšině. V ruce měl své kopí a všichni jeho otroci stáli kolem něho.

⁷Saul řekl svým otrokům, kteří stáli kolem něho: Poslyšte, Benjamínovci! Což vám všem dá ⌈syn Jišajův⌉ pole a vinice? Všechny vás ustanoví za velitele nad tisíci a velitele nad sty?

⁸Proto jste se všichni proti mně spikli? Nikdo ⌈mi neprozradí,⌉ že můj syn uzavřel smlouvu se synem Jišajovým. Nikdo z vás ⌈se kvůli mně netrápí⌉ a neprozradí mi, že můj syn podporuje mého otroka proti mně, aby mi nastražil léčku, jak je tomu dnes.

⁹Dóeg Edómský, který byl ustanoven nad Saulovými otroky, odpověděl: Viděl jsem syna Jišajova, jak přišel do Nóbu k Achímelekovi, synu Achítúbovu.

¹⁰Ten se na něj doptával Hospodina, dal mu potraviny a také mu dal meč Pelištejce Goliáše.

¹¹Nato ⌈si dal král zavolat⌉ kněze Achímeleka, syna Achítúbova, a celý dům jeho otce, kněze, kteří byli v Nóbu. Všichni přišli ke králi.

¹²Saul řekl: Poslyš, synu Achítúbův. On odpověděl: Zde jsem, můj pane.

¹³Saul mu řekl: Proč jste se proti mně spikli, ty a syn Jišajův, když jsi mu dal pokrm a meč a doptával ses na něj Boha, aby povstal proti mně a nastražil mi léčku, jak je tomu dnes?

¹⁴Achímelek králi odpověděl: Kdo ze všech tvých otroků je věrný jako David? Je královým zetěm, velitelem tvé tělesné stráže a je vážený ve tvém domě.

¹⁵⌈Což jsem se teprve dnes na něj začal doptávat⌉ Boha? ⌈Ať je to ode mě vzdáleno.⌉ Nechť král ⌈nepřičítá nic zlého⌉ svému otroku ani celému domu mého otce, neboť tvůj otrok o celé této záležitosti nic neví, ⌈ani to nejmenší.⌉

¹⁶Král řekl: Jistě zemřeš, Achímeleku, ty i celý dům tvého otce.

¹⁷Běžcům, kteří stáli kolem něj, král řekl: Obraťte se a usmrťte Hospodinovy kněze, neboť také jejich ruka je s Davidem. Vždyť věděli, že ⌈je na útěku,⌉ a ⌈neprozradili mi to.⌉ Královi otroci však nechtěli vztáhnout ruku a zasáhnout proti Hospodinovým kněžím.

¹⁸Nato král řekl Dóegovi: Obrať se ty a zasáhni proti kněžím. Dóeg Edómský se obrátil, sám zasáhl proti kněžím a usmrtil v onen den osmdesát pět mužů, kteří nosili lněný efód.

¹⁹I kněžské město Nób vybil ostřím meče; ⌈muže i ženy,⌉ děti i kojence, býky, osly i ovce vybil ostřím meče.

²⁰Unikl jeden syn Achímeleka, syna Achítúbova, jménem Ebjátar, a utekl za Davidem.

²¹Ebjátar Davidovi oznámil, že Saul zabil Hospodinovy kněze.

²²David Ebjátarovi řekl: Věděl jsem v onen den, kdy tam byl Dóeg Edómský, že to určitě oznámí Saulovi. Já jsem ⌈vinen všemi zmařenými životy⌉ domu tvého otce.

²³Pobývej se mnou. Neboj se, protože ten, kdo usiluje o můj život, usiluje i o tvůj život. U mne nalezneš ochranu.