1. Samuelova 20

¹V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?

²Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.

³Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku.) Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.

⁴Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.

⁵I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.

⁶Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.

⁷Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.

⁸A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?

⁹I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?

¹⁰Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?

¹¹Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.

¹²Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť,)

¹³Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.

¹⁴A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,

¹⁵Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.

¹⁶A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.

¹⁷Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.

¹⁸I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.

¹⁹Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.

²⁰A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.

²¹Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.

²²Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.

²³Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.

²⁴A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.

²⁵A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.

²⁶A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.

²⁷Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?

²⁸Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.

²⁹A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.

³⁰I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?

³¹Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.

³²Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?

³³I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,

³⁴Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.

³⁵Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.

³⁶Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.

³⁷Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?

³⁸Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.

³⁹(Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)

⁴⁰I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.

⁴¹A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.

⁴²I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města.

1. Samuelova 20

¹David utekl z Nájótu u Rámy, ⌈přišel za Jónatanem a zeptal se:⌉ Co jsem udělal? Jaká je má vina a jaký je můj hřích vůči tvému otci, že usiluje o můj život?

²Odpověděl mu: ⌈Ať je to od tebe vzdáleno,⌉ nezemřeš. Podívej, můj otec neudělá nic ⌈velkého ani malého,⌉ aniž by mi to prozradil. Proč by můj otec něco takového přede mnou skrýval? ⌈Není tomu tak.⌉

³David se ještě zapřísahal: Tvůj otec dobře ví, že jsem ⌈nalezl milost ve tvých očích⌉ a řekl si: Ať se to Jónatan nedozví, jinak se bude trápit. Avšak jakože živ je Hospodin a jakože ⌈živ jsi ty,⌉ jen ⌈krok je mezi mnou a smrtí.⌉

⁴Jónatan Davidovi pověděl: ⌈Cokoliv řekneš,⌉ to pro tebe udělám.

⁵Nato David Jónatanovi řekl: Podívej, zítra je novoluní a já mám zasednout s králem k jídlu. Propusť mě, abych se až do třetího večera ukryl na poli.

⁶Jestliže ⌈mě bude tvůj otec postrádat,⌉ řekni: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení, aby si mohl odběhnout do svého města Betléma, neboť je tam každoroční oběť pro celou čeleď.

⁷Jestliže řekne: Dobře, ⌈znamená to pokoj pro tvého otroka.⌉ Ale jestliže se velmi rozzlobí, věz, že ⌈je rozhodnut vykonat něco zlého.⌉

⁸Prokaž svému otroku milosrdenství, neboť jsi uvedl svého otroka v Hospodinovu smlouvu se sebou. Jestliže je na mně vina, usmrť mě ty. Proč bys mě vodil ke svému otci?

⁹Jónatan odpověděl: Ať je to od tebe vzdáleno. Jestliže se opravdu dozvím, že ⌈můj otec je rozhodnut vykonat vůči tobě něco zlého,⌉ ⌈oznámím ti to.⌉

¹⁰David se zeptal Jónatana: Kdo mi to oznámí, když ti tvůj otec odpoví tvrdě?

¹¹Jónatan řekl Davidovi: Pojď, vyjděme na pole. A oba vyšli na pole.

¹²Jónatan řekl Davidovi: ⌈Při Hospodinu, Bohu Izraele,⌉ zítra touto dobou či pozítří se vyptám svého otce. Jestliže ⌈bude s Davidem dobře,⌉ tehdy pošlu za tebou a prozradím ti to.

¹³Jestliže můj otec zamýšlí vůči tobě zlo, ať tak Hospodin učiní Jónatanovi a ještě přidá, pokud ti to neprozradím a nepropustím tě, abys odešel v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, tak jako byl s mým otcem.

¹⁴Dokud ještě žiji, prokazuj mi ⌈Hospodinovo milosrdenství,⌉ ⌈abych nezemřel.⌉

¹⁵Navěky ⌈neodejmi své milosrdenství mému domu, i potom, co Hospodin do jednoho vyhladí⌉ Davidovy nepřátele z povrchu země.

¹⁶Tak Jónatan uzavřel s domem Davidovým smlouvu a dodal: ⌈Ať Hospodin vyžaduje její naplnění i skrze⌉ Davidovy nepřátele.

¹⁷Jónatan znovu zapřísahal Davida při své lásce k němu, protože ho miloval ⌈jako sám sebe.⌉

¹⁸Jónatan mu řekl: Zítra je novoluní. Budeš postrádán, protože tvé sedadlo bude prázdné.

¹⁹Třetího dne rychle sestup, jdi na místo, kde ses ukrýval v den činu, a zůstaň u ⌈kamene Ezelu.⌉

²⁰Já vystřelím tři šípy v tu stranu, jako bych střílel na terč.

²¹Pak zrovna pošlu služebníka se slovy: Jdi a najdi šípy. Jestliže služebníkovi jasně řeknu: Podívej, šípy jsou ⌈blíž k tobě,⌉ seber je, pak přijď, protože to znamená pokoj pro tebe a nic ti nehrozí, jakože živ je Hospodin.

²²Jestliže však mladíkovi řeknu: Podívej, šípy jsou ⌈dál od tebe,⌉ jdi, protože tě Hospodin posílá pryč.

²³⌈Ohledně věci, o které jsme se já a ty domluvili,⌉ ať je Hospodin svědkem mezi mnou a tebou navěky.

²⁴David se pak ukryl na poli. Když nastalo novoluní, král zasedl ⌈za stůl k jídlu.⌉

²⁵Král seděl na svém sedadle jako jindy, na sedadle u stěny. ⌈Když Jónatan vstal, Abnér si sedl⌉ Saulovi po boku. Davidovo místo bylo prázdné.

²⁶Saul onen den nic nepověděl, neboť si řekl: ⌈Něco se mu přihodilo,⌉ ⌈je nečistý, ano,⌉ není čistý.

²⁷Stalo se, že příští den, druhý den ⌈nového měsíce,⌉ bylo Davidovo místo zase prázdné. Saul řekl Jónatanovi, svému synu: Proč nepřišel syn Jišajův ani včera ani dnes ke stolu?

²⁸Jónatan Saulovi odpověděl: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení jít do Betléma.

²⁹Řekl: Propusť mne, prosím, neboť máme ve městě ⌈rodinnou oběť⌉ a můj bratr mi to přikázal. A tak jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, nech mě odejít, abych viděl své bratry. Proto nepřišel ke královskému stolu.

³⁰Saul vzplál proti Jónatanovi hněvem a řekl mu: Ty ⌈synu zvrácené odbojnice.⌉ Vždyť jsem to věděl, že je ti milý syn Jišajův, ke tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky.

³¹Vždyť po všechny dny, co bude syn Jišajův živ na zemi, nebudeš pevně stát ty ani tvé království. Teď pošli a doveď ho ke mně, protože ⌈je synem smrti.⌉

³²Jónatan odpověděl svému otci Saulovi a řekl mu: Proč by měl být usmrcen? Co provedl?

³³Saul po něm vrhl kopí, aby ho probodl. A tak Jónatan poznal, že jeho otec je rozhodnut Davida usmrtit.

³⁴Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě.

³⁵Ráno se stalo, že Jónatan vyšel na pole na setkání s Davidem. Byl s ním mladý služebník.

³⁶Řekl svému služebníkovi: Běž a najdi šípy, které vystřelím. Zatímco služebník běžel, vystřelil před něj šípy.

³⁷Když služebník přišel na ⌈místo, kam dopadly šípy, které⌉ Jónatan vystřelil, Jónatan za služebníkem zavolal: Šípy jsou ještě dál od tebe.

³⁸Jónatan za služebníkem zavolal: Rychle, pospěš si, neotálej! Jónatanův služebník posbíral šípy a přišel ke svému pánu.

³⁹Služebník o ničem nevěděl. Jen Jónatan a David znali tu úmluvu.

⁴⁰Jónatan dal svou výstroj služebníkovi, který byl s ním, a řekl mu: Jdi a odnes to do města.

⁴¹Když služebník odešel, David vstal zpoza hromady, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, ⌈ale David víc.⌉

⁴²Jónatan řekl Davidovi: ⌈Jdi v pokoji,⌉ protože jsme si my dva přísahali v Hospodinově jménu slovy: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou i mezi potomstvem mým a tvým až navěky.