1. Samuelova 18

¹I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.

²A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.

³I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.

⁴A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.

⁵Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.

⁶Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.

⁷A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.

⁸I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?

⁹Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.

¹⁰Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.

¹¹I vyhodil Saul kopí, řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.

¹²A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.

¹³Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.

¹⁴David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.

¹⁵A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.

¹⁶Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.

¹⁷Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)

¹⁸I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?

¹⁹I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.

²⁰Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.

²¹(Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.

²²I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.

²³A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.

²⁴Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.

²⁵I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)

²⁶Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,

²⁷Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.

²⁸A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,

²⁹Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.

³⁰Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.

1. Samuelova 18

¹Stalo se, že když David domluvil se Saulem, Jónatanova duše se spojila s duší Davidovou. Jónatan si ho zamiloval jako ⌈sebe sama.⌉

²Saul ho v onen den přijal do služby a nedovolil mu vrátit se do domu jeho otce.

³Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, protože ho miloval jako sám sebe.

⁴Pak si Jónatan svlékl roucho, které měl na sobě, a dal ho Davidovi. Dal mu také své odění, svůj meč i luk a svůj pás.

⁵David vytáhl, kamkoli ho Saul poslal, a všude měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil nad bojovníky. To ⌈se líbilo všemu lidu i Saulovým otrokům.⌉

⁶Stalo se, že jak přicházeli, když se David vracel ⌈z boje proti Pelištejci,⌉ ženy ze všech izraelských měst vyšly vstříc králi Saulovi, aby zpívaly a tančily s tamburínami, s radostí a s triangly.

⁷Radující se ženy zpívaly: Saul pobil své tisíce a David své desetitisíce.

⁸Saul se velice rozzlobil a ⌈nelíbilo se mu to.⌉ Řekl: Davidovi přiřkly desetitisíce a mně přiřkly tisíce. Už mu chybí jen království.

⁹Od onoho dne Saul ⌈hleděl na Davida s podezřením.⌉

¹⁰Příštího dne se stalo, že Saula uchvátil zlý duch od Boha a choval se uvnitř paláce jako prorok. David hrál svou rukou na loutnu jako každý den. Saul měl v ruce kopí.

¹¹Vtom Saul vrhl kopí, neboť si řekl: ⌈Přibodnu Davida ke stěně.⌉ David však před ním dvakrát uhnul.

¹²Saul se Davida bál, protože ⌈s ním byl Hospodin,⌉ kdežto od Saula odstoupil.

¹³Proto ho Saul od sebe odstranil a ustanovil ho velitelem nad tisícem, aby ⌈vycházel a vcházel před lidem.⌉

¹⁴Stalo se, že David měl ⌈na všech svých cestách⌉ úspěch a Hospodin byl s ním.

¹⁵Když Saul viděl, že má David velký úspěch, měl z něho strach.

¹⁶Celý Izrael i Juda však Davida miloval, protože ⌈před nimi vycházel a vcházel.⌉

¹⁷Saul řekl Davidovi: Zde je má starší dcera Mérab. Dám ti ji za ženu. Jenom ⌈buď mým bojovníkem⌉ a bojuj ⌈Hospodinovy boje.⌉ Saul si totiž řekl: Ať proti němu není moje ruka. Ať je proti němu ruka Pelištejců.

¹⁸David ale Saulovi odpověděl: Kdo jsem já a co je můj rod, čeleď mého otce v Izraeli, abych se stal královým zetěm?

¹⁹Tehdy, kdy měla být Saulova dcera Mérab dána Davidovi, se však stalo, že byla dána za ženu Adríelovi Mechólatskému.

²⁰Pak se do Davida zamilovala Saulova dcera Míkal. Když to Saulovi oznámili, ⌈líbilo se mu to.⌉

²¹Saul řekl: Dám mu ji, stane se mu léčkou a bude proti němu ruka Pelištejců. Davidovi potom Saul řekl: Staň se dnes mým zetěm prostřednictvím druhé dcery.

²²Svým otrokům Saul přikázal: Řekněte Davidovi potají toto: Podívej, král si tě oblíbil a všichni jeho otroci tě mají rádi. Staň se nyní královým zetěm.

²³Saulovi otroci řekli tato slova Davidovi, ale David odpověděl: Připadá vám to snadné se stát královým zetěm? Vždyť já jsem chudý a bezvýznamný člověk.

²⁴Saulovi otroci Saulovi oznámili: ⌈David odpověděl tak a tak.⌉

²⁵Saul nato řekl: Povězte Davidovi toto: Král ⌈netouží po⌉ věnu, ale po stu předkožek Pelištejců, aby se pomstil na králových nepřátelích. Saul totiž zamýšlel nechat Davida padnout rukou Pelištejců.

²⁶Jeho otroci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se to líbilo, že se stane královým zetěm. ⌈Nenaplnily se ani určené dny⌉

²⁷a David vstal, vytáhl se svými muži a pobil ⌈dvě stě⌉ Pelištejců. David přinesl jejich předkožky a ⌈předložil je v plném počtu před krále,⌉ aby se stal královým zetěm. Saul mu pak dal svou dceru Míkal za ženu.

²⁸Když viděl Saul a poznal, že Hospodin je s Davidem a Saulova dcera Míkal ho miluje,

²⁹ještě více se Saul Davida bál a byl po všechen čas Davidovým nepřítelem.

³⁰Pelištejští velitelé dále vycházeli do boje. Pokaždé, když vytáhli, David měl větší úspěch než všichni Saulovi otroci. Proto ⌈bylo jeho jméno velmi vážené.⌉