1. Korintským 7

¹S strany pak toho, o čemž jste mi psali, dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.

²Ale z příčiny smilstva, jeden každý manželku svou měj, a jedna každá měj muže svého.

³Muž k ženě povinnou přívětivost prokazuj, podobně též i žena k muži.

⁴Žena svého vlastního těla v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.

⁵Neoklamávejte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a zase spolu se sejděte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.

⁶Ale totoť pravím podlé dopuštění, ne podlé rozkazu.

⁷Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.

⁸Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, zůstali-li by tak jako já.

⁹Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.

¹⁰Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželko od muže neodcházej.

¹¹Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, aneb smiř se s mužem. Tolikéž muži nepropouštěj ženy.

¹²Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.

¹³A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.

¹⁴Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.

¹⁵Pakliť nevěřící odjíti chce, nechť jde. Neníť manem bratr neb sestra v takových věcech, ale ku pokoji povolal nás Bůh.

¹⁶A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Aneb co ty víš, muži, získáš-li ženu?

¹⁷Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh, a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.

¹⁸Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřízky. V neobřízce někdo povolán jest? Neobřezuj se.

¹⁹Obřízka nic není, též neobřízka nic není, ale zachovávání přikázaní Božích.

²⁰Jeden každý v tom povolání, v němž povolán jest, zůstávej.

²¹Služebníkem povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.

²²Nebo kdož jest v Pánu povolán služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán svobodný, služebník jest Kristův.

²³Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.

²⁴Jeden každý jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.

²⁵O pannách pak přikázaní Páně nemám, ale však radu dávám, jako ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.

²⁶Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.

²⁷Přivázáns k ženě? Nehledej rozvázání. Jsi prost od ženy? Nehledej ženy.

²⁸Pakli bys se i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.

²⁹Ale totoť pravím, bratří, poněvadž čas ostatní jest ukrácený, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli,

³⁰A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž radují se, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,

³¹A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.

³²Chciť pak, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.

³³Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, jak by se líbil ženě.

³⁴Rozdílnéť jsou žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbila muži.

³⁵Totoť pak k vašemu dobrému pravím, ne abych na vás osídlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi, bez všeliké roztržitosti.

³⁶Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.

³⁷Ale kdož se pevně ustavil v srdci, a není mu toho nouze, ale v moci má svou vlastní vůli, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.

³⁸A tak ten, kdož vdává, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.

³⁹Žena přivázána jest zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.

⁴⁰Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podlé mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.

1. Korintským 7

¹O tom, co jste [mi] psali: Pro člověka je dobré, aby se nedotýkal ženy.

²Ale ⌈abyste se vyvarovali smilstva⌉, ať má každý svou ženu a každá ať má svého muže.

³Muž ať plní své ženě, čím je povinen, a stejně i žena svému muži.

⁴Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.

⁵Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, abyste se uvolnili pro modlitbu, a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan.

⁶To říkám jako dovolení, ne jako příkaz.

⁷Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování od Boha, jeden tak, druhý jinak.

⁸Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já.

⁹Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.

¹⁰Manželům však nařizuji -- ne já, ale Pán -- aby žena od muže neodcházela.

¹¹Když by však přece odešla, ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.

¹²Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr nevěřící ženu a ona je ochotna s ním žít, ať ji neopouští.

¹³A má–li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, ať svého muže neopouští.

¹⁴Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena ⌈ve svém muži⌉. Vždyť jinak by vaše děti byly nečisté, avšak nyní jsou svaté.

¹⁵Jestliže se však nevěřící ⌈chce rozvést⌉, ať se rozvede. Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji.

¹⁶Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže? Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?

¹⁷Jenom ať každý žije tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho Bůh povolal. Tak to také přikazuji ve všech sborech.

¹⁸Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný? Ať se nedává obřezat.

¹⁹Obřízka nic neznamená ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání.

²⁰Každý ať zůstává v tom postavení, ve kterém byl povolán.

²¹Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. ⌈Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij⌉.

²²Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův.

²³Byli jste koupeni za velikou cenu. Nebuďte otroky lidí.

²⁴Bratři, každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.

²⁵Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz, dávám však radu jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství být věrným.

²⁶Myslím tedy, že vzhledem k ⌈nynější tísni⌉ je dobré, aby člověk ⌈zůstal tak, jak je⌉.

²⁷Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný? Nehledej si ženu.

²⁸Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá–li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle a toho vás chci ušetřit.

²⁹Ale toto vám, bratři, říkám, [že] čas je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;

³⁰a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;

³¹a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali; neboť způsob tohoto světa pomíjí.

³²Chci, abyste byli bez starostí. Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, jak by se zalíbil Pánu,

³³ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své ⌈ženě,

³⁴a je rozdělený. Neprovdaná žena a panna⌉ se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.

³⁵Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych ⌈vás omezoval⌉, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

³⁶Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně, která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou.

³⁷Kdo je však pevný ve svém srdci a není ničím nucen, ale ⌈má v moci svou vůli⌉ a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.

³⁸Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.

³⁹Žena je vázána [zákonem] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu.

⁴⁰Podle mého mínění je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího.