1. Korintským 4

¹Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích.

²Dále pak vyhledává se při šafářích, aby každý věrný nalezen byl.

³Mně pak to za nejmenší jest, abych od vás souzen byl, aneb od lidského soudu; nýbrž ani sám sebe soudím.

⁴Nebo ač do sebe nic nevím, však ne skrze to jsem spravedliv; nebo ten, ješto mne soudí, Pán jest.

⁵Protož nesuďte nic před časem, až by přišel Pán, kterýž i osvítí to, což skrytého jest ve tmě, a zjeví rady srdcí. A tehdážť bude míti chválu jeden každý od Boha.

⁶Tyto pak věci, bratří, v podobenství obrátil jsem na sebe a na Apollo pro vás, abyste se na nás učili nad to, což psáno jest, výše nesmýšleti, abyste jeden pro druhého nenadýmali se proti někomu.

⁷Nebo kdož tě soudí? A co máš, ješto bys nevzal? A když jsi vzal, proč se chlubíš, jako bys nevzal?

⁸Již jste nasyceni, již jste zbohatli, bez nás kralujete. Ale ó byste kralovali, abychom i my spolu s vámi kralovali.

⁹Za to mám jistě, že nás Bůh apoštoly poslední okázal jako k smrti oddané; nebo učiněni jsme divadlo tomuto světu, i andělům, i lidem.

¹⁰My blázni pro Krista, ale vy opatrní v Kristu; my mdlí, vy pak silní; vy slavní, ale my opovržení.

¹¹Až do tohoto času i lačníme, i žízníme, i nahotu trpíme, i poličkováni býváme, i místa nemáme,

¹²A pracujeme, dělajíce rukama vlastníma. Uhaněni jsouce, dobrořečíme; protivenství trpíce, snášíme.

¹³Když se nám rouhají, modlíme se; jako smeti tohoto světa učiněni jsme, povrhel u všech, až posavad.

¹⁴Ne proto, abych vás zahanbil, píši toto, ale jako svých milých synů napomínám.

¹⁵Nebo byste pak deset tisíc pěstounů měli v Kristu, však proto nemnoho otců. Nebo v Kristu Ježíši skrze evangelium já jsem vás zplodil.

¹⁶Protož prosím vás, buďte následovníci moji.

¹⁷Pro tu příčinu poslal jsem vám Timotea, kterýž jest syn můj milý a věrný v Pánu. Tenť vám připomínati bude, které jsou cesty mé v Kristu, jakž všudy v každé církvi učím.

¹⁸Rovně jako bych neměl k vám přijíti, naduli se někteří.

¹⁹Ale přijduť k vám brzo, bude-li Pán chtíti, a poznám ne řeč těch nadutých, ale moc.

²⁰Neboť nezáleží v řeči království Boží, ale v moci.

²¹Co chcete? S metlou-li abych přišel k vám, čili s láskou, a s duchem tichosti?

1. Korintským 4

¹Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství.

²A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.

³Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji.

⁴Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán.

⁵Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostanepochvaly od Boha.

⁶Toto jsem, bratři, vztáhl na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili [smýšlet] ne nad to, co je napsáno, abyste se kvůli jednomu učiteli nenadýmali jeden nad druhého.

⁷Vždyť kdo ⌈ti dává vyniknout⌉? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?

⁸Už jste nasyceni, už jste zbohatli, bez nás jste začali kralovat. Kéž byste kralovali, ale tak, abychom i my kralovali spolu s vámi.

⁹Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem.

¹⁰My jsme blázni kvůli Kristu, ale vy jste rozumnív Kristu; my jsme slabí, vy však silní; vy slavní, my beze cti.

¹¹Až do této hodiny hladovíme a žízníme, jsme skoro nazí, dostáváme rány, jsme bez domova,

¹²lopotíme se prací vlastních rukou. Když nám spílají, žehnáme, když nás pronásledují, snášíme to,

¹³když jsme haněni, domlouváme. Stali jsme se jakoby smetím tohoto světa, vyvrheli pro všechny až doposud.

¹⁴Toto nepíšu, abych vás zahanboval, ale napomínám vás jako své milované děti.

¹⁵Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium.

¹⁶Prosím vás tedy: ⌈Napodobujte mě⌉!

¹⁷Proto jsem k vám poslal Timotea, který je mým milovaným a věrným synem v Pánu. On vám připomene moje cesty v Kristu [Ježíši], jak učím všude v každém sboru.

¹⁸Někteří z vás se stali domýšlivými, jako bych k vám už neměl přijít.

¹⁹Ale přijdu k vám brzy, bude–li Pán chtít, a poznám nikoli řeč těch domýšlivců, ale jejich moc.

²⁰Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci.

²¹Co chcete? Mám k vám přijít s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti?