1Potom se stalo toto: Abšalóm, syn Davidův, měl krásnou sestru jménem Támar a Amnón, syn Davidův, se do ní zamiloval.stylus···2Amnónovi bylo tak úzko, že onemocněl kvůli své sestře Támar, protože byla pannou a Amnónovi připadalo nesnadné ⌈s ní něco mít.⌉stylus···3Amnón měl přítele jménem Jónadab, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi chytrý.stylus···4Ten se ho zeptal: Proč ty, královský syn, jsi ráno co ráno tak sklíčený? Pověz mi to! Amnón mu odpověděl: Zamiloval jsem se do Támary, sestry svého bratra Abšalóma.stylus···5Jónadab mu řekl: Lehni si na postel a dělej, že jsi nemocný. Až se tvůj otec na tebe přijde podívat, řekni mu: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a dá mi pojíst pokrm. Ať dělá jídlo přede mnou, abych se mohl dívat. ⌈Od ní⌉ pojím.stylus···6Amnón si lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnón králi řekl: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a udělá přede mnou dva koláčky. Od ní pojím.stylus···7David vzkázal Támaře do domu: Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu jídlo.stylus8Támar šla do domu svého bratra Amnóna a on ležel. Vzala těsto, uhnětla, udělala před ním koláčky a upekla je.stylus9Pak vzala pánev a vyklopila před ním, ale on odmítl jíst. Amnón řekl: Ať ode mě všichni odejdou. Všichni od něj tedy odešli.stylus···10Támaře Amnón řekl: Přines jídlo do pokoje, ať od tebe pojím. Támar vzala koláčky, které udělala, a přinesla je do pokoje svému bratru Amnónovi.stylus11Když se však k němu přiblížila, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Pojď ⌈se mnou spát,⌉ má sestro.stylus···12Odpověděla mu: Ne, můj bratře, neznásilňuj mě. Vždyť to se v Izraeli nedělá. Nepáchej takovou hanebnost.stylus···13Co se mě týče, ⌈kam přinesu svou potupu?⌉ A ty budeš v Izraeli vypadat jako nějaký hanebník. Promluv, prosím, nyní s králem, on mě tobě neodepře.stylus···14On ji ale nechtěl uposlechnout, přemohl ji, znásilnil ji a spal s ní.stylus···15Nato ⌈ji Amnón začal nenávidět velmi velkou nenávistí.⌉ Ano, nenávist, kterou ji nenáviděl, byla větší nežli láska, kterou ji miloval. Amnón jí řekl: ⌈Vstaň a odejdi.⌉stylus···16Ona mu řekla: Ne, ⌈můj bratře.⌉ Kdybys mě propustil, bylo by to větší zlo nežli to první, které jsi vůči mně spáchal. On ji však nechtěl poslouchat.stylus17Zavolal služebníka, který mu sloužil, a řekl: Pošlete tuhle pryč ode mě a zavři za ní dveře na závoru.stylus18Měla na sobě ⌈dlouhé roucho s rukávy,⌉ neboť taková roucha oblékaly královské dcery panny. Když ji jeho služebník vyvedl ven a zavřel za ní dveře na závoru,stylus···19Támar si dala popel na hlavu, roztrhla dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ruku na hlavu, šla a stále naříkala.stylus···20Její bratr Abšalóm se jí zeptal: Cožpak s tebou nebyl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. ⌈Neber si to tak.⌉ Támar pak bydlela opuštěná v domě svého bratra Abšalóma.stylus···21Když se král David o všech těch věcech doslechl, velice se rozzlobil.stylus···22Abšalóm ovšem s Amnónem ⌈nemluvil ani ve zlém ani v dobrém.⌉ Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru.stylus···23Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž ovcí v Baal–chasóru, který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny.stylus···24Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem.stylus···25Král Abšalómovi odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil, nechtěl jít, ale požehnal mu.stylus···26Pak se Abšalóm ⌈zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi nemůže jít?⌉ Král mu řekl: Proč by měl jít s tebou?stylus···27Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny.stylus···28Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude ⌈Amnón v dobrém rozmaru⌉ z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna -- usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal já. Buďte silní a udatní.stylus···29Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli každý na svého mezka a utekli.stylus···30Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden.stylus31Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými rouchy.stylus···32Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť ⌈Abšalóm byl rozhodnut⌉ ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru.stylus···33Tak ať si to můj pán a král ⌈tak nebere⌉ a neříká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón.stylus···34Abšalóm utekl. Když strážný služebník pozvedl oči, uviděl, že právě ⌈cestou za ním⌉ přichází po úbočí hory množství lidu.stylus···35Jónadab řekl králi: Pohleď, královští synové přicházejí. Jak řekl tvůj otrok, tak se stalo.stylus36Když domluvil, královští synové právě přišli. ⌈Pozvedli svůj hlas a plakali.⌉ Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem.stylus···37Abšalóm utekl a šel k Talmajovi, synu Amíhudovu, gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil nad svým synem.stylus···38Abšalóm utekl a šel do Gešúru. Zůstal tam tři roky.stylus···39Pak král David ⌈zatoužil jít⌉ za Abšalómem, neboť ⌈došel útěchy nad⌉ ⌈Amnónovou smrtí.⌉stylus···